I když se tomu Milan bránil, musel jít na operaci s kýlou. Už dlouhou dobu jej to velmi bolelo, až to bylo natolik neúnosné, že si jej v nemocnici ze dne na den nechali a šli jej operovat, to ale ještě nevěděl, jaké velké překvapení jej po probuzení čeká. Takový nadstandard rozhodně nečekal.
Připravte sál.
Už delší dobu jsem si stěžoval na bolest v dolní dutině břišní a myslel jsem si, že to rozchodím. Opak byl ale pravdou, protože se to jen zhoršovalo a i když nenávidím nemocnice, bolest mě donutila vyhledat pomoc. Nebyl jsem proto vůbec nadšený, když po krátkém vyšetření doktor zavolal na sestřičku, aby připravila sál.
Všechno se to seběhlo tak rychle, že než jsem, se stačil vzpamatovat ze šoku, že mě čeká operace, už jsem měl v žíle kanylu a anesteziolog pro mě chytal speciální koktejl. “Počítejte od 10 k 0. Mělo by se vám chtít sp….” uslyšel jsem naposledy a v tu ráno jsem usnul.
Co to je za teplo?
Nevím jak dlouho jsem spal, co je za den, kolik je hodin a ani jak dopadla operace. Tělo se pomalu začalo probouzet, ale oči jsem měl stále zavřené. Pociťoval jsem příšernou žízeň a sucho v krku…. a erekci? V duchu jsem se podivil, co to se mnou ta anestezie dělá a než jsem stihl dokončit myšlenku, ucítil jsem tak dole teplo a podtlak.
Co se to proboha děje? To si teď se mnou vážně někdo hraje? Hlavu jsem měl plnou myšlenek, ale moje oči ne a ne se otevřít, abych mohl zjistit co se děje. Asi po 5 minutách rozkoše se mi podařilo otevřít alespoň jedno oko a mírně sklonit hlavu. Stála nade mnou sestřička s rukou v kalhotách a pusou zaměstnanou moji chloubou.
Dobré ráno…
Bylo to tak příjemné, že jsem se přemáhal, abych vydržel dělat spícího co nejdéle. Šlo jí to ale tak od ruky, že to bylo téměř nemožné a do poslední chvíle, aniž bych to dal na sobě znát, netušila, že za chvíli bude mít plnou pusu práce. “Dobré ráno,” zašeptal jsem v momentu, kdy už to nešlo zastavit a viděl jsem, jak se lekla a to nejenom mě, ale i mého překvapení, které si svoji pečlivou prací připravila.
Zakryla si rukou pusu a utíkala z pokoje pryč. Popravdě nevím, čeho se lekla více, ale za sebe mohu říci, že jsem si to neskutečně užil. Takovou nadstandartní péči bych v nemocnici nečekal