Pavel se ve svém volném čase baví sestavováním rodokmenů na zakázku. Díky svým minulým zaměstnání má přístup k zajímavým zdrojům, skrze které se dokáže dostat opravdu daleko do historie. Proto, když jeho partnerku čekala oslava 30 narozenin, rozhodl se, že i ji překvapí a zjistí její kořeny. To však nevěděl, co jej čeká za nemilé překvapení.
Velké plány.
Bude to už více než 5 let, co jsme se do sebe bezhlavě se Šárkou zamilovali. Byli jsme si tolik podobní. Měli jste podobné zájmy, očekávání do života, smysl pro humor a dokonale jsme se doplňovali. Co budu říkat, jsem velmi rád, že mám po boku takovouto ženu. Jenže po mém zjištění nevím na jak dlouho….
Jelikož se blížili Šárčiny narozeniny, rozhodl jsem se pro dvě velkolepá překvapení. Tím hlavním bylo, že jsem ji chtěl požádat o ruku a spolu s tím ji dát jako předsvatební dárek to, čeho se obávala nejvíce – odhalení jejich kořenů. Jako malá byla totiž adoptovaná a svěřila se mi, že na jednu stranu by chtěla vědět, kdo vlastně je, ale má z toho obavy. Tak jsem se do toho pustil… a pak litoval.
Srážka s krutou realitou.
Jelikož mi plánování žádosti o ruku a oslavy narozenin pro Šárku zabralo více času, než jsem myslel, na její rodokmen jsem se vrhnul pouhé dva dny před tím, než to všechno mělo vypuknout. Už jsem si myslel, že to nestihnu a budu se muset jedné části svého plánu vzdát. Nakonec to ale osud urychlil za mě a rodokmen byl hotov do 10 minut….. Jsme do rodiny?!
Nevěřil jsem vlastním očím a nezmohl se půl hodiny na nic jiného, než jen na zírání do monitoru. “Tam musí být chyba,.. musí!” zakřičel jsem na počítač a cítil neskutečnou bezmoc, protože jsem věděl, že je všechno správně.
Co teď?
Celý večer jsem měl po náladě a jen jsem bezcílně zíral do stropu. Šárka byla naštěstí na noční a tak nevěděla o ničem, co jsem právě zjistil a čím si procházím. Jsme sourozenci… oba dva mí rodiče zemřeli při bouračce, když mi bylo 18 let… Jenže jak to tak vypadá, můj otec si rok předtím, než s mámou zplodili mě, udělal dítě ještě s jinou ženou, která jej poté odložila do dětského domova. Kéž by byli moji rodiče na živu. Měl bych tolik otázek! Jako bych již už teď neměl v hlavě málo..
Mám ji říct pravdu? Nebo to tajit a požádat ji o ruku a vzít si ji? Dokážu s takovýmto tajemstvím žít? A co jak se to jednou dozví? Nebo mě nakonec osobně o rodokmen požádá? To jí budu lhát znovu nebo dělat překvapeného? Absolutně nevím, co mám dělat,.. a to mi zbývá už jen den a pár hodin k tomu nejdůležitějšímu rozhodnutí mého života…