in

Příběh Tomáše (22): Odešel jsem z domu, abych mohl objevit sám sebe. Má věřící rodina mi dala ultimátum.

pixabay.com
Reklama

Mladý muž jménem Tomáš pocházel z velmi nábožensky založené rodiny. Celý svůj život byl vychováván s přesvědčením, že sexuální touhy a projevy jsou něčím hříšným a nečistým. Avšak s přibývajícím věkem a vlastním uvědomováním si sebe sama, začal Tomáš pociťovat silné pohnutky, které odporovaly všemu, co mu bylo předkládáno jako pravda. Jeho touha objevovat a porozumět své sexuální identitě se tak stala neodolatelnou. To ale nevěděl, že brzy si bude muset rozhodnout jestli láska nebo rodina.

Objevování.

Rozhodl jsem se, že už nebudu žít ve svazujících omezeních a vydal jsem se na cestu objevování a osvobození. Prvním krokem pro mě bylo otevřít se novým zkušenostem a setkat se s lidmi, kteří žijí svobodně a otevřeně svou sexualitu.

Připojil jsme se proto k LGBT+ komunitě a potkal mnoho úžasných lidí s různými sexuálními preferencemi a praktikami. Byl jsem přijat s otevřeností a láskou, což mě překvapilo a pohladilo. Postupně jsem se seznamoval s gayi, lesbičkami, bisexuály, transgender lidmi a dalšími. Cítil jsem se mezi nimi tak dobře, jako už dlouho ne. Byli tak milí, otevření, chápaví a bez předsudků, že se toto společenství s moji rodinou nemohlo ani rovnat.

Přiznání.

Během této cesty jsem začal cítit, jak se odemykám a osvobozuji od řetězů, které mě dlouho držely zpátky. Pochopil jsem, že sex je přirozenou součástí lidského života a není na něm nic hříšného či nečistého. Začal jsem akceptovat své touhy a cítit se komfortněji. Přiznal jsem si, že jsem gay a přestal jsem se za to stydět či nenávidět.

Nejvíc mě překvapilo, že jsem začal rozvíjet i svou vlastní víru. Zjistil jsem, že se moje náboženské přesvědčení mění a že to, co mi bylo dříve vštěpováno jako pravda, se nemusí nutně shodovat se mnou jako jednotlivcem.

pixabay.com

To je on.

Během své cesty jsem také potkal mnoho úžasných lidí, s kterými jsem navázal hluboké a významné vztahy. Konkrétně s jedním,… s Michaelem. Byl to čas intenzivního emocionálního růstu, kdy jsem se učil komunikaci, respektu a důvěře. Skrze tento vztah jsem se postupně zbavoval předsudků a omezení, která byla součástí mého dosavadního života.

Uvědomil jsem si, že on je ten, se kterých byl chtěl zestárnout a kterého představím svým rodičům jako svoji lásku. I když jsem věděl, že od nich pochopení či uznání neuslyším, nechtěl jsem žít ve lži. Chtěl jsem, aby vědělo pravdu a taky to, že nyní jsem opravdu šťastný.

Návrat domů.

Asi po 3 letech jsem se rozhodl, že se vrátím domů alespoň na víkend. Strávit čas s rodinou, popovídat si o tom, co je nového, říct jim jak se mám a přiznat se, že jsem gay a našel jsem svoji lásku. Rozloučil jsem se proto Michaelem, sbalil si kufry a slíbil mu, že se za 2 dny vrátím. Přiznání orientace rodičům byla poslední překážka v mém životě, kterou jsem chtěl překovat, ať už dopadne jakkoli.

Přijel jsem před dům a začali se mi třást nohy. Chvíli jsem proto seděl v autě, ale nakonec jsem se odhodlal. Zazvonil jsem na zvonek a přišel mi otevřít táta. “Koho nám to sem čerti nesou,” řekl s vyčítavým tónem a projel si mě očima. A přesně v tento moment jsem věděl, že tu nezůstanu ani na noc.

Jsem gay….

Posadili jsme se ke stolu v jídelně a začali jsme si povídat. Hlavního slova se jako vždy ujali rodiče a seznámili mě se všemi změnami, které se i nich během 3 let stali. Poté začali vyzvídat, jak se mám já. “Máte tam u vás vůbec nějaké pěkné kostely? A nějaké krásné věřící ženy?” zeptal se táta a nastala minuta ticha. Musel jsem jít s pravdou ven.

“Vlastně jsem do kostela nešel od té doby, co jsem se odtud odstěhoval,” nadechl jsem se pokračoval. “A o žádných věřících dívkách nevím,.. nezajímám se. Já… já jsem gay,” vykoktal sem ze sebe a rodiče na mě zůstali jen hledět. Mlčeli. Po chvilce odešli do jiné místnosti a já zůstal u stolu sám asi 15 minut. Poté se vrátili a s ledovým klidem mi otec přinesl bundu jako náznak toho abych odešel. “Vyber si, buď uznáš, že je to jen pobláznění na nevyzpytatelné cestě boží nebo už sem nikdy nejezdi a my se tě zřekneme,” pronesla matka po boku otce s vážným výrazem.

Co jsem mohl čekat? Pochopení od někoho, jako jsou oni? Nebo snad přijetí a lásku? Bože jak já jsem se mýlil. A ještě k tomu mi dali takovéto ultimátum,.. Utíral jsem s slzy a odjížděl zpátky domů. I když to však nebyl příjemný zážitek, této cesty nelituji. Alespoň vím, na čem jsem.

Reklama