Markéta měla svůj život dokonale naplánovaný. Ale jak se říká člověk míní a život mění. Plány jí vycházely dlouho. Šla na vysněnou střední a poté vysokou školu. Tam potkala svoji životní lásku a po získání diplomu si našla skvělou práci a šťastně se vdala. Ale když přišla otázka rodiny a dětí, plány se zasekly. Všechno v životě naplánovat nejde. Bohužel.
Jako z pohádky.
Nikdo nemá dokonalý život, ale ten můj takový do určité doby byl. Pak jako bych už vyčerpala svůj příděl štěstí a zasekla jsem se. Můj manžel David je majitelem velké firmy a o peníze jsme nikdy nouzi neměli. Já si tak mohla hned po škole rozjet své podnikání. Jsem za to nesmírně vděčná, ne každý má takovou příležitost. Ze začátku moc nedařilo a dost věcí mi financoval právě David.
Co se týče práce a domova si nemám na co stěžovat. Máme velký dům s obrovskou zahradou. Až tak velkou, že máme svého zahradníka a doma paní na úklid. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu takhle žít. Moje rodina nikdy neměla na rozhazování, ale díky brigádám jsem si i tak mohla koupit co jsem chtěla. Teď se živím sama a žiju si v luxusu.
Není to tak růžové.
Všechno má své pro a proti. Vždycky jsem měla jen hrstku přátel a většinou z okruhu, kde jsem se zrovna pohybovala. Na střední škole a pak na vysoké. Jenže když jsem se přestěhovala k manželovi, kamarádi zůstali tam. Vidíme se jednou do roka a to ještě ne vždycky. Další problém je to, že jsem celkem samotář a hodně špatně se seznamuju s novými lidmi. V novém prostředí jsem úplně bezradná.
Přesto, že mě částečně živí sociální sítě, jsem opravdu ráda sama. Na druhou stranu by se mi jedna dvě kamarádky hodily. Ani ty nemám. Manžel se pohybuje v úplně jiných společenských kruzích a tam to prostě funguje jinak, než v běžném životě. Když spolu jdeme na firemní akci, je všechno načančané a lidé si hrají na něco, co ve skutečnosti nejsou. A já nesnáším přetvářku.
Láska až za hrob.
Davida miluju a on mě. Až tak moc, že na mě žárlí a dost si mě hlídá. A to nejen doma, ale i když jdu třeba nakupovat. Nejednou jsem si všimla dvou jeho najatých chlapů, jak se najednou objevili ve stejném obchodním domě jako já. Když jsem s ním o tom mluvila, odbyl mě slovy: “Mám o tebe jen strach.”
Jsme spolu už nějaký ten pátek a samozřejmě bychom chtěli rodinu. Já ve skutečnosti už dlouho a on se ještě necítí být připraven. Chce mi prý nejdříve ukázat svět a poté až můžu žehlit a prát plínky. Tak mi to řekl před dvěma lety. Od té doby jsme o tom spolu nemluvili. Peníze a zázemí máme, tak proč bychom nemohli mít děti? Třeba bych si nepřipadala až tak sama.
Nejde to.
Nakonec jsem ho přemluvila. O miminko se pokusíme. Ale předtím jsem musela navštívit gynekologa, aby mi vyndal nitroděložní tělísko, které početí brání. Měla jsem ho čtyři roky a bylo velmi spolehlivé. Objednala jsem se a za týden už jsem čekala v ordinaci. Byla jsem trochu nervózní, bála jsem se, že to bude bolet.
Sestřička mi trochu vynadala, že jsem vynechala preventivní prohlídky. “Měla jsem dost práce, omluvám se.” řekla jsem jen. “Je to vaše tělo, měla byste o něj více dbát.” podotkla sestra. To už mě zval dovnitř pan doktor. Udělal vyšetření, tělísko vytáhl a pak mi řekl ať se obléknu a posadím se. Měl podezření na endometriózu, což je onemocnění, které brání početí. Odeslal mě pro jistotu na kliniku a tam se to bohužel potvrdilo.
Konec štěstí.
Od té doby nic nešlo dle plánu. Na miminko jsem se hrozně upnula, ale musela jsem prodělat sérii operací. Dokonce mi museli udělat dočasný vývod ze střev, jelikož to byl rozsáhlý zákrok a nic se nehojilo jak mělo. Nesměla jsem nic dělat ani pracovat. Přibrala jsem 20 kilo.
Po dvouleté léčbě jsem stále nemohla otěhotnět. Nejhorší je, že asi nikdy dítě mít nebudu, jelikož David je navíc silně věřící a umělé oplodnění mi nedovolí. Teď se bojím, že zůstanu opravdu jen sama. On je pořád pracovně pryč a mám podezření, že si našel milenku. Nevím co bude dál. Mám strach.