Kryštof se ocitl v nečekané situaci poté, co ho propustili z práce ve fabrice. S odstupným v kapse a s odhodláním změnit svůj osud se rozhodl vybudovat si vlastní podnikání. Toužil po svobodě při práci a zároveň chtěl využít svých dovedností a komunikativní povahy. To ale ještě nevěděl, kam až to dotáhne.
Jiný zájem.
Vždycky jsem snil o vlastním podnikání a svobodě při práci, a tak mě napadla zvláštní myšlenka – stát se hodinovým manželem. Byl jsem šikovný, zručný a komunikativní, takže jsem si řekl, proč nevyužít těchto schopností a pomoci lidem s jejich domácími úkoly. Hrabal jsem listí, čistil bazény, opravoval osvětlení, sestavoval nábytek a prostě dělal zrovna to, co bylo třeba.
Nečekal jsem, že to tak rychle zabere. Brzy jsem měl stále více zákazníků a moje hodinové manželství začalo být úspěšné. Lidé si mě oblíbili pro mou spolehlivost a kvalitní práci. Jenže pak jsem si všiml, že některé zákaznice začaly mít o mě i jiný zájem.
“Ty” služby.
Můj vzhled a sympatická povaha začaly přitahovat pozornost více žen, než jsem čekal. Zpočátku jsem jejich nabídkám na kávu a zákusek odolával, ale postupně jsem se pokušení začal podvolovat. Znělo to všechno tak lákavě a především snadně…
Začalo to nabídkami na společnou večeři, kino, večírek a tak dále, až to celé došlo k návrhům na něco daleko více intimnějšího. Jelikož jsem byl nezadaný a některé ženy byly nejen opravdu nádherné, ale i bohaté, nechal jsem se strhnout touhou a začal jsem poskytovat i tyto “služby”.
Tolik?!
Byly chvíle, kdy jsem o sobě pochyboval a váhal, jestli opravdu dělám správnou věc. Přeci jen jsem měl nějaké své hodnoty a prodávání vlastního těla k nim nepatřilo. Jenže mi to začalo vydělávat tolik peněz, až jsem tomu nechtěl věřit.
A o pár měsíců později se to změnilo úplně. Už ze mě nebyl žádný hodinový manžel, který by jezdil starou dodávkou s nářadím. Stal se ze mě profesionální společník s krásným autem, luxusním oblečením a drahými hodinkami.
Samozřejmě záleží na povaze člověka, čeho všeho je pro peníze schopný udělat. I já mám někdy dilema, jestli bych s tím neměl raději přestat, ale vzdát se toho všeho? A začít chodit zase do normální práce? To si již nedokáži upřímně ani představit.