Jiří je s Terezou již 8 let. Po dvou letech jejich vztahu však přišla těžká rána. Tereza vážně onemocněla a od té doby jí každý rok čekala nějaká operace. I když se s ním chtěla rozejít, aby měl možnost prožít plnohodnotný život bez starostí s jinou ženou, on tohle řešení odmítl se slovy, že se o ní postará. To ale ještě nevěděl, co ho čeká.
Vývoj.
Věděl jsem, že ji miluji a chci s ní zůstat až do smrti. Proto, když přišla od lékařů s vážnou diagnózou, řešil jsem jen otázku, kolik času mi s ní ještě zbývá. O tom, že bych ji opustil, jsem vůbec neuvažoval a věřil jsem, že to nějak spolu zvládneme.
I když jsem byl ze začátku optimista, rok od roku byl průběh její nemoci horší a horší. Jedla čím dál tím více prášků, díky kterým přibrala na váze a i když to nedělala úmyslně, začala být i více nepříjemná na všechny kolem sebe. I tak jsem věřil, že to zvládneme.
Nevím, co dál.
Problém však nastal v momentu, kdy přítelkyně dostala berle. Po 5 letech léčby přestala být schopná chodit bez opory a s udržováním celkové rovnováhy těla to byl stále větší problém. Avšak berle nás začaly omezovat tam, kde bychom to nečekali. Už je to pár roků, co používá berle i při našich postelových hrátkách.
Aby se cítila pohodlně, musí být vždy jen nahoře, jenže právě v ten moment nedrží tak úplně stabilitu a moje opora jí nestačí. A právě při těchto chvílích musí mít vždy alespoň v jedné ruce berlu. Asi si dokážete představit, jak celá tato situace vypadá komicky, ale i smutně zároveň.
Navíc se mnou odmítá skoro úplně spát. Už je to rok od posledního styku a já upřímně nevím, co mám dělat.