Tomáš a Klára prožili společně několik šťastných a bezstarostných let na vysoké škole. Jejich láska byla silná a jejich vztah se zdál být neporušitelný. Klára byla výjimečná studentka a její úspěchy v akademické sféře byly zářnými hvězdami na obloze univerzity. Tomáš, ačkoli byl ve většině předmětů lepší než Klára, nemohl odolat jejímu kouzlu a byl do ní tak zamilovaný, že jej ani nezajímalo, co ona dělá ve studiu jinak. Jedno odpoledne ale zjistil pravdu…
Jak to začalo?
V ten moment, kdy jsem ji poprvé uviděl, jsem byl úplně uhranutý. Klára byla tak nádherná, ambiciózní a chytrá holka, až se mi celá její osobnost zdála nadpozemská. Co jsem však nečekal byla naše láska na první pohled. Když se naše oči setkali, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas a všechno kolem nás. Jako bychom byli pro sebe stvořeni.
Každý den, který jsme spolu trávili, byl naprosto dokonalý. Smáli jsme se spolu, povídali si o všem možném, podporovali se v našich snech a cílech. Byli jsme jako dvě puzzle, které dokonale pasovaly dohromady. A Klára mi dokázala dávat sílu a inspiraci. Věděl jsem, že s ní chci strávit zbytek svého života.
Záchod.
Jednoho dne jsem ale zůstal ve škole déle kvůli přeloženému vyučování. Normálně míváme přednášky jen dopoledne, ale kvůli blížícímu se pololetí a nedostatku času na opravu známek, jsme museli zůstat ve škole výjimečně do odpoledních hodin…a právě v ten den se všechno změnilo.
Dal jsem si oběd ze školního automatu – chlazenou bagetu s kuřecím masem. I když mi velmi chutnala, můj žaludek na to měl jiný názor a donutil mě odejít z hodiny na záchod. Čím blíže jsem ale byl k záchodům, tím jsem zřetelnější slyšel zvláštní zvuky. Ze začátku to znělo jako pravidelné bouchání, poté jsem slyšel i pleskání a v momentu, kdy jsem přišel k pánským záchodů, bylo slyšet i vzdychání.
Profesor a …
Srdce mi divoce bušilo. Nevěděl jsem, co mám dělat. Potřeboval jsem na záchod, ale to poslední, co bych chtěl, by bylo někomu rušit intimní chvilku. Počkal jsem proto za rohem a doufal, že se bude jednat jen o “záchodovou rychlovku”. Nemýlil jsem se.
Ani ne do dvou minut se otevřeli dveře od záchodů a vykoukl můj profesor odborných předmětů. Rozhlédl se, jestli je vzduch čistý, poupravil si své sako a vydal se opačným směrem ke svému kabinetu. O pár vteřin později se otevřeli dveře znovu. Když jsem však viděl, kdo z nich vyšel udělalo se mi zle… tentokrát však z jiného důvodu, než z bagety.
Jak jen mohla…
Byla to Klára. Moje srdce se zastavilo a podlomily se mi kolena. Klára, kterou jsem tak miloval a uctíval, mi byla nevěrná… a ještě k tomu s naším profesorem?! Všechny ty okamžiky štěstí, které jsme spolu prožívali, se najednou zdály jako lži.
Vrátil jsem se do učebny a zbytek hodiny proseděl s myšlenkami někde úplně jinde. Jak se teď mám vrátit domů, když tam na mě bude čekat a předstírat, jako by se nic nestalo? A jak dlouho tohle asi trvá? Teď už chápu její dokonalý průměr v předmětech, ve kterých je daleko za mnou… Jak mi jen tohle mohla udělat? Jak se jí teď mám vůbec podívat do očí? Dnes už ji nechci ani vidět… Co ale bude dál? To opravdu nevím.