Veronika je atraktivní mladá žena, která kvůli práci často cestuje. Neexistuje snad země, kde by neměla nějaký svůj oblíbený hotel, do kterého se ráda vrací. Na jednu svoji pracovní cestu ale rozhodně nezapomene. To, že se musela ubytovat v hotelu, který neznala, by jí ani tak moc nevadilo. Měla v něm však zvláštní pocit, že jí někdo neustále sleduje. A později zjistila, že to nebyl jen pocit….
Vzhůru do neznáma.
Už je to pár let, co jsem našla tu nejlepší práci, jakou si jen může svobodná žena s chutí cestovat, přát. Žurnalistika mě vždy bavila a díky mé skvělé znalosti angličtiny jsem se doslova dostala do víru celosvětového dění. Navštěvovala jsem různé země, poznávala nové lidi a vytvářela si takové své menší “domovy”, do kterých jsem se pravidelně a ráda vracela.
Po dlouhé době se mi však stalo, že jsem vyrazila do zahraničí a vyskytla jsme se v jiné části státu, takže nějaké vracení se jen kvůli oblíbenému hotelu, nepřipadalo v úvahu. Koukla jsme proto na internet a zarezervovala si pro mě doposud neznámý hotel .
Oči všude.
Do svého pokoje jsem dorazila kolem 6 hodiny večer. Byl krásně čistý, moderně vybavený a v porovnání s jeho cenou jsem byla velmi překvapena. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že v něm nejsem sama. Byla jsem však tak příjemně naladěná po úspěšném dni, že jsem to úplně vytěsnila a šla jsem si dát dlouhou horkou vanu se svíčkami, vínem a nějakým tím dováděním se sprchovou hlavicí. Rok bez jakéhokoli povyražení s mužem si hold velmi často vybírá svoji daň na mých choutkách.
Asi po dvou hodinách hýčkání sebe sama jsem se jen osušila a tak, jak mě bůh stvořil, jsem si šla lehnout do postele. Opět se však vrátil onen nepříjemný pocit.
A jedeme dál.
Hotel jsem měla zaplacený na 4 dny a upřímně řečeno, užívala jsem si pobyt v něm opravdu na maximum. I přes ten občasný nepříjemný pocit jsem se tam dokázala uvolnit tak, jako nikde jinde předtím. Neměla jsem problém chodit po pokoji nahá, do práce jsem se oblékala i líčila vyzývavěji a večerní potěšení v koupelně se stalo pravidlem. Vlastně jsem odjížděla s pocitem, že se mi bude stýskat.
To vypadá povědomě…?
Asi po půl roce, když jsem se zabývala kauzou uniklých 18+ videí jednoho z politiků, jsem ze začátku čistě pracovně zabrouzdala na velmi známé stránky pro dospělé. Ne nadarmo se říká, že se člověk může stát na tomto typu obsahu závislý. Z původně plánovaných 2 videí a 30 minut se totiž staly skoro hodiny dvě a videí minimálně 10.
Už jsem byla ze stránek pro dospělé na odchodu, když v tom jsem si všimla na jednom z náhledových obrázků povědomého prostředí… a i člověka? Video jsem rozklikla, automaticky se spustilo a v ten moment jsem určitě prodělala nějakou mikro smrt. Žaludek se mi sevřel, ruce se mi rozklepali a bylo mi do pláče. Na tom videu jsem byla já!
Nebyl to jen pocit…
Celá nahrávka měla asi 30 minut. Viděla jsem tam sebe, jak jsem si dopřávala příjemnou vanu se vším všudy, když v tom jsem si všimla něčeho dalšího. Ve sloupečku “Videa tomu podobné” jsem se viděla znovu, znovu a znovu…
To, že mě někdo sleduje, nebyl jen pocit. Našla jsem videa z každého dne – z každé koupele, každého převlékání a každého spánku tak, jak mě bůh stvořil… Absolutně nevím, co mám teď dělat. Mám to snad někam nahlásit? Co když to uvidí někdo z mé práce? Nebo je lepší dělat, jako by nic? Vím jistě je to, že do toho hotelu se už nikdy nevrátím.