Marek se dal dohromady se svým přítelem před dvěma lety. Potkali se díky online fóru, na kterém diskutovali o jejich oblíbené počítačové hře. Richard (28 let) byl vždycky trochu zvláštní, ale byl to milý kluk, na které byl spoleh, a tak se do něj Marek rychle zamiloval. Po dvou letech se spolu sestěhovali a až tehdy Marek zjistil, čemu se jeho přítel rád věnuje ve volném čase.
S Richardem jsem velmi šťastný. Vždycky jsem věděl, že je jiný než ostatní, že má až příliš rád pořádek a moc nerozumí humoru. Moji přátelé si s ním kvůli tomu nerozuměli, já jsem si to však nějakým způsobem oblíbil.
Celé dva roky jsme byli šťastně zamilovaní a vůbec se nehádali. Přišlo mi zábavné, když si potřeboval utřídit jídlo na stole předtím, než ho snědl, nebo se snažil rozluštit, kdy si z něj dělám srandu. Myslel jsem, že spolu strávíme zbytek života. Rozhodl jsem se tedy, že si najdeme společně byt.
Dokonalý vztah
Společné bydlení bylo skvělé, i když jsme zažili pár prvních hádek, když jsem po sobě dost rychle neuklidil. Všechno klapalo tak jak mělo, ještě lépe než dřív. Utvrdilo mě to však v tom, že je pro mě ten pravý. Většinu času jsme trávili spolu, až na dobu, kdy vždycky večer zalezl do své pracovny, aby si mohl v soukromí něco zahrát na počítači. O to jsem se nikdy nezajímal.
Přišel den jeho narozenin a já jsem ho chtěl překvapit dodatkem ke hře, kterou měl rád. Nebyl jsem si ale jistý, jakou má verzi a ptát jsem se ho nechtěl, abych se neprozradil. Vplížil jsem se tedy k němu do pracovny, abych se na jeho počítači podíval. Jakmile jsem počítač zapnul, vyskočila na mě excelová tabulka. Z toho, co jsem se dočetl, jsem byl naprosto v šoku.
Zvláštní tabulka
Tabulka obsahovala všechny naše známé a příbuzné a vedle nich všechny možné informace o nich. Kromě běžných informací, jako kdo kde bydlí a kolik je mu let, byla tabulka vyplněná stovkou dat o tom, co kdo z těchto lidí každý den jedl, co měl na sobě a co dělal. Detaily souboru mě naprosto vyděsily. Na co by mu všechny tyhle informace byly?
Připadal jsem si, jako když čtu deník úchylného stalkera. Bylo mi trapně za všechny naše kamarády, kteří byli takhle podrobně sledováni a zaznamenávání, bez jejich souhlasu. Dlouho jsem soubor pročítal, snažil se přijít na to, k čemu slouží a jak Richarda konfrontuji. Nakonec jsem se rozhodl počkat, až přijde z práce.
Konfrontace
Hned jak Richard dorazil domů, řekl jsem mu, že s ním musím mluvit. Chtěl jsem to probrat v klidu, ale jakmile jsme se posadili ke stolu, praskly mi nervy a všechno jsem to na něj vysypal. Potřeboval jsem odpovědi. Richard se mi hrozně omlouval a šlo vidět, že ho to opravdu mrzí. Vysvětlil mi, že tabulky mu pomáhají utřídit si hlavu a vyznat se v lidech. Upravuje prý svoje chování tak, aby sedělo k člověku, s kterým se zrovna baví.
Například zjistil, že někteří z jeho přátel nikdy nenosí stejné oblečení, a tak si také pokaždé vezme něco nového. Před tím, než jde do restaurace se podívá, co dotyčný člověk běžně jí, aby věděl jakou vybrat. Přiznal se, že zaznamenává chování lidí a dokonce si je i fotí bez jejich svolení. Data měl pečlivě uložená a nečekal, že se k nim někdy někdo dostane a ohrozí tak soukromí lidí, kteří v nich jsou. Nejenom, že ho to uklidňuje ale nejspíš se tím i dobře baví.
Co teď?
Přestože mi vše vysvětlil, nedokážu se zbavit pocitu, že je to na mě až moc. Připadám si jako pokusná krysa, kterou neustále někdo sleduje a komentuje. Vadí mi, že jeho chování hraničí se stalkingem, a že o tom nikdo kromě mě neví. Na jednu stranu to chci přátelům říct, ale na druhou je mi z toho hrozně trapně a říkám si, že jim možná bude líp, když to nebudou vědět. Richarda mám moc rád, ale nevím jestli se přes tento jeho koníček přenesu.