in

Příběh Mariana (32): Narodil jsem se jako žena. Nyní mám strach z lásky.

pixabay.com
Reklama

Marian se narodil jako holka, ale od malička věděl, že tohle není to pravé tělo pro něj. Vždy se cítil jinak, než by se dospívající dívenka cítit měla a rozhodl se, že o tom řekne svým rodičům. Ti jej v jeho rozhodnutí samozřejmě podporovali a tak s pubertou přišla i hormonální léčba, operace atak dále. Avšak tehdy Marian nepřemýšlel, jak těžké to bude mít v lásce. 

Vztahy.

Nakonec se mi podařilo stát se tím, kým jsem se vždy cítil být – plnohodnotným mužem. Dokonce jsem to dotáhl až tak daleko, že žiji v krásném bytě, mám slibnou prací a pár přáteli, kteří mě mají rádi přesně takového jaký jsem. Až by si člověk mohl říci, že více si ani nemůže přát. Až tedy na…..

Co vám budu povídat, je mi 32 let a jelikož jsem se vždy soustředil jen na svou transformaci a práci, nenašel jsem si čas na romantické vztahy. Bylo to, jako bych žil ve svém vlastním světě. Všechny mé romantické kontakty zůstaly na úrovni přátelství. Ale to všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem potkal Andreu.

Celá pravda.

Andrea byla nádherná a úžasná žena. Byla inteligentní, usměvavá, a já jsem se do ní bezhlavě zamiloval. Pozval jsem ji na rande do kina, na večeři, na procházky a další akce. Postupně jsem si začal uvědomovat, že i ona ke mě něco cítí a já byl štěstí bez sebe. Ale stále tu byla ta otázka, která mi nedávala spát – mám ji říct celou pravdu o sobě?

pixabay.com

Bylo to jako tanec na tenkém ledě. Nikdy předtím jsem se nedostal do situace, kdy jsem musel někomu říct o své minulosti a o tom, že jsem dříve byl ženou. Měl jsem obavy, jak na to zareaguje, jaký to bude mít vliv na náš vztah a ztratit ji bylo to poslední, co jsem si přál.

Tolik otázek.

Líbili se mi ty krásné chvíle, kdy jsme se spolu venku drželi za ruce, líbali se a byli jsme zkrátka šťastní. Jenže jak dlouho to takto může dál fungovat? Každý se vždy chce ve vztahu nějak dále posunout a v momentu, kdy bychom spolu skončili v posteli, by ihned poznala, že mi to tak dole funguje trochu jinak, než je zvyklá.

Jenže, co když ji řeknu pravdu o sobě a ona mě opustí? A nebo ji nemám říkat pravdu a nechat to zajít až do situace, kdy to zřejmě pozná sama? Mám tolik otázek a nevím, jak se mám zachovat, abych tím Andreu neodpudil. Jsem vážně bezradný a upřímně se lásky bojím.

Reklama