Klára se ve vztahu cítila nesmírně osamělá. Přestože měla partnera, něco jí chybělo. Nebylo to o lásce nebo vášni, ale o spojení a porozumění. A pak se tu objevil on…
Tajný přítel
Jednoho dne jsem narazila na online platformu pro nezávazné dopisování a rozhodla jsem se, že si najdu nějakého toho kamaráda. Chtěla jsem někoho, kdo mě bude poslouchat, kdo nerozumí jen slovům, ale i tomu, co je za nimi. A tak jsem si začala s jedním mužem psát. Jmenoval se Martin a jeho slova mi dávaly pocit propojení, který jsem ve svém vztahu už dlouho necítila.
Na začátku to bylo nevinné. Psali jsme si o našich životech, radostech, starostech. Martin se stal mým útočištěm, když jsem cítila, že mi nikdo jiný nerozumí. Jeho dopisy byly jako světlo ve tmě mé osamělosti. Postupně jsme začali sdílet stále osobnější věci a já začala mít smíšené pocity. Zároveň jsem se ale bála, že by to mohlo narušit můj skutečný vztah.
Rozhodnutí
Můj současný partner začal postupně tušit, že něco není v pořádku. Snažila jsem se mu vysvětlit, že potřebuji více pozornosti, ale mé pocity osamělosti se nezmírnily a vůbec to nechápal. A právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že mám před sebou zřejmě vážně těžké rozhodnutí.
Na jedné straně byl Martin, s kterým jsem sdílela své nejhlubší myšlenky a opravdu mi rozuměl, a na druhé straně byl můj skutečný partner, se kterým jsem měla mnoho společného, ale už to prostě nebylo ono.
Prostě nevím, co dělat. Mám dát šanci novému vztahu s Martinem nebo zůstat v tom starém a pokusit se ho nějak slepit? Jsem bezradná. Nevím, jestli mám poslouchat spíše mozek nebo srdce.