Laura se živí jako sexuální pracovnice už dva roky. Kontaktuje ji velké množství mužů a tak si většinou vybere s kým se chce sejít a s kým ne. Když ji přes její stránky oslovil muž, který si říkal Jakub, myslela si, že to bude schůzka jako každá jiná. To se ale pletla.
Jako sexuální pracovnice jsem začala dělat při vysoké, jelikož bych ji jinak nebyla schopná dokončit. Zvykla jsem si vydělávat velké množství peněz, a tak s tím pokračuji i teď. S klienty se domlouvám přes své sociální sítě, a nikdy jsem neměla problém s někým nepříjemným nebo agresivním. Často se jedná o osamělé muže, kteří kvůli práci nemají čas navazovat běžné vztahy. Většina schůzek vypadá úplně stejně. Ta s Jakubem byla ale zvláštní.
Práce mě baví, zvykla jsem si na ni a na životní styl s ní spojený. Myslela jsem si, že už mě nemůže nic překvapit. Když mě Jakub kontaktoval, působil obyčejně, ptal se mě na moje služby a zkušenosti. Probrali jsme, co všechno je možné v rámci schůzky a kolik si účtuji. Bavili jsme se o jeho erotických fantaziích, na kterých nebylo nic zvláštního. Když jsem si byla jistá, že to myslí vážně, nabídla jsem setkání.
Klient jako každý jiný…nebo ne?
Domluvili jsme si datum a setkali se v hotelu. Vypadal jako každý jiný klient. Byl slušně oblečený, upravený, bylo mu kolem padesátky a působil nervózně. Přecházel po pokoji a vypadal, že neví co dělat. Posadila jsem se a snažila se vylepšit atmosféru – zhasla jsem světla a zapnula hudbu. Chvíli jsme si povídali, a Jakub se konečně uvolnil dost na to, aby se posadil ke mě na postel. Už jsem se začala svlékat, když v tom mě zastavil. To mě překvapilo – co se děje?
Jakub se mi svěřil, že se mnou sex mít nechce. Poprosil mě, jestli bych si mohla lehnout k němu do postele, držet ho a povídat si s ním. Chvíli jsem byla nejistá, ale potom jsem si řekla proč ne, zaplaceno dostanu tak jako tak. Vyšlo najevo, že mu tento rok zemřela žena, a přestože mu sex chyběl, nejvíc mu scházelo právě mazlení v posteli. Prý už několik měsíců pořádně nespí, protože na to sám není zvyklý. Bylo mi ho hrozně líto.
Společnost od společnice
Pozorně jsem poslouchala, zatímco vyprávěl o svojí ženě a svém životě. Celou dobu mě hladil po rukách a ve vlasech, ani se mě nezkoušel dotknout jinak, přesto že jsem mu řekla, že by to bylo v pořádku. Cítila jsem, jak z něj pomalu opadalo napětí a v mém náručí se uvolnil. Chtěl slyšet i o mém životě a tak jsem mu také vyprávěla, samozřejmě jen tolik, abych pořád zůstala anonymní. Když hodina skončila, upřímně mi poděkoval a zeptal se, jestli bych měla zájem o pravidelné schůzky.
Řekla jsem, že si to budu muset promyslet. Přece jenom mi přišlo hloupé vybírat peníze za něco takového. Uklidňoval mě, že mu peníze neschází, ale najít někoho, kdo by ho vyslechl a pomohl mu si odpočinout, je pro něj téměř nemožné. Na to, aby znovu začínal milostný život, nemá energii ani čas, a pořád nemůže přestat myslet na svojí ženu. Jeho situaci jsem začala chápat. Vyměnili jsme si čísla a slíbila jsem, že se ozvu. Od té doby nad ním pořád přemýšlím. Je to sice šílená situace, ale myslím, že si můžeme pomoci navzájem.