Štefan měl dlouho problém sehnat si bydlení blízko práce. Konečně narazil na pěkný pokoj v bytě se spolubydlící Marcelou. Dobře si rozuměli a po nějaké době mezi nimi začal Štefan cítit jiskření. Chvíli přemýšlel, jestli s tím něco podniknout a nakonec se rozhodl jednat. Nevyvíjelo se to ale podle jeho představ.
V novém bydlení jsem hrozně spokojený, mám to všude blízko, je hezky vybavený a v příjemné čtvrti. Navíc spolubydlící Marcela je fajn ženská. Čím víc jsme si povídali, tím víc jsem o ní začal přemýšlet nejen jako o spolubydlící. Několikrát sice zmínila, že vztah nehledá, přesto jsem ale mezi námi cítil silnou chemii. Snažil jsem se s ní trávit víc a víc času, ona ale nebyla moc často doma, a když už byla, často se zavírala v ložnici se sluchátky. Nikam ven se mnou jít nechtěla, jelikož byla hodně introvertní a ráda trávila své volno u seriálů. Myslel jsem, že bych ji mohl dostat z její ulity.
Nevzdávám se!
Chtěl jsem toho o ní zjistit co nejvíc, ona ale byla hodně uzavřená. Začal jsem zkoumat její sociální sítě a zjistil, že přítele nemá, z čehož jsem usoudil, že mám u ní šanci. Vyhledal jsem si, co ráda dělá, kam chodí a přišlo mi, že bychom se k sobě hodili. Vždycky na mě byla milá, takže jsem se jí musel aspoň trochu líbit.
Jednou večer jsem nemohl spát a z jejího pokoje jsem slyšel nějaké zvuky. Přitiskl jsem tedy ucho na zeď, a zjistil, že kouká na erotický film. Přišlo mi to jako jasný náznak toho, že je osamělá a přála by si mužskou společnost, nechtěl jsem ale dělat unáhlené závěry. Začal jsem sedávat u stěny, která spojovala naše pokoje a zjistil, že na takové filmy kouká často. Musela přece vědět, že ji přes stěnu slyším, nejspíš se mi tím tedy snažila něco naznačit.
Co je v domě není pro mě!
Další den jsem se tedy rozhodl jednat. Když jsem zase v noci slyšel puštěný film, vydal jsem se k ní do pokoje, zeptat se jestli nechce společnost. Začal jsem vysvětlovat, že jsem několik nocí po sobě slyšel z jejího pokoje erotické filmy a jsem osamělý stejně jako ona. Taky jsem zmínil, že jsem jí našel na sociálních sítích a tak vím, že nemá přítele, že máme stejné zájmy, a že jsem přesně její typ. Chvíli mi sice trvalo pochopit její náznaky, konečně jsem se odhodlal s tím něco udělat.
Po pouhých pár vteřinách mi došlo, že jsem si situaci vyložil úplně špatně. Začala po mě křičet, ať okamžitě vypadnu, že něco takového si nemůžu dovolovat. Myslela si, že jsem nějaký úchyl, když ji poslouchám přes stěnu. Sprostě mi nadávala a házela po mě věcmi, dokud jsem nevycouval ze dveří. V šoku jsem se vrátil do své ložnice, kde jsem celou noc z pocitu trapnosti nespal.
Ráno jsem jí v bytě nepotkal, na stole jsem ale viděl zprávu, že se mám do několika dnů vystěhovat. Nakonec jsem si našel spolubydlení s dalšími třemi muži daleko od centra. Zase žiju v hluku a nepořádku. Prosil jsem Marcelu, aby mě vzala zpět, ale všude si mě zablokovala a do bytu za ní jít nechci. Vlastní hloupostí jsem si zkazil skvělou situaci a budu na to doplácet ještě hodně dlouho.