Adéla, na to že je velmi mladá žena, má velký přehled ve světě automobilů. Auta jsou jejím velkým koníčkem a vždy snila o tom, že jak dokončí školu, tak bude součástí nějakého servisu či jakékoli auto-moto dílny. Byla proto velmi mile překvapena, když už v závěrečném ročníku měla tak lákavou nabídku práce, která se prostě neodmítá. Kdyby to však věděla, odmítla by ji.
Nová práce.
Bylo prvního září a já po tolika letech studia poprvé ve svém životě nastupovala do seriózní práce, která navíc byla tou, o které se mi do nedávna jen zdálo. Stále jsou tomu nemohla uvěřit a to ani když jsem si potřásala rukou s mým oficiálním zaměstnavatelem. Jednalo se o servis a detailingové studio s nádherně vybavenou dílnou a nečekaně zcela mužským kolektivem.
Čistě pánská společnost mi nikdy nevadila, vlastně jsem se mezi nimi cítila daleko více svá, než v partě holek a věřila jsem, že i když jsem žena, tak mě mezi sebe díky mým znalostem a zkušenostem v automobilním oboru přijmou. A nepletla jsem se,.. alespoň tedy ze začátku.
Pánský kolektiv.
S kolegy jsme si hodně rychle začali rozumět. Nosila jsem montérky a větší trička stejně jako oni, kromě řasenky jsem se vůbec nemalovala, abych na sebe zbytečně neupozorňovala, rychle mě naučili svou profesní mluvu a prostě jsem se snažila zapadnout, abych jako žena zbytečně v dílně “nebouřila testosteron”. Jednoho dne se však stala menší nehoda, která celou atmosféru naprosto změnila.
Čas od času bylo na dílně naprosto běžné, že si mezi sebou chlapi dělali různé naschvály. Od schovávání nářadí, stříkání pro svěží vůni směs do ostřikovačů do podpaží, až po nanášení vazelíny na podrážky bot, jste tu mohli vidět naprosto cokoli. A jednou jsem se tak do víru dění nachomýtla i já.
Osudný vtípek.
Přišla jsem do práce a šla se převléci do šatny do pracovního oblečení – černé montérky a světle šedé tričko – pěkně v barvách našeho servisu. Jelikož jsem ale hned po práci měla jet k doktorovi, výjimečně jsem si vzala své nejslušivější červené spodní prádlo, abych si neudělala v děravé sportovní podprsence ostudu. Blůzu od montérek jsem si vzala jen do ruky a jelikož jsem měla mírné zpoždění, nedávala jsem si moc pozor na to, jestli někde náhodou nečeká nastražený nějaký vtípek. A taky že čekal.
Prošla jsem dveřmi do dílny, kde už stály u nářadí chlapi a v ten moment jsem dostala doslova studenou sprchu. Nad pootevřenými dveřmi byl totiž nachystaný kýbl s vodou, který se na mě vylil úplně celý. Byla jsem úplně mokrá, z mého světle šedého trička se najednou stala spíše jen průhledná hadra, která navíc přilnula k mému tělu natolik, že bylo vidět úplně všechno – červená podprsenka, rýsující se bradavky, vyrýsovaná záda od práce a občasného posilování.
Smích? Přešel,..
Jelikož nepatřím mezi ženy, které by se hned za všechno urazily, začala jsem se smát. Navíc jsem se tím snažila zakrýt svoji nervozitu, že mi jde vidět úplně všechno. I chlapi se smáli a řekli mi, že tímto uvítacím vtípkem si musel projít každý z nich. Pak se ale celá atmosféra začala měnit.
Smích ustal a vystřídalo jej spíše pochvalné mručení s mírnou dávkou pobavení. Jejich pohledy už nesměřovaly jen na můj obličej, ale doslova jezdily po mém extra průhledném tričku. “No jo, ti chlapi,” zavtipkovala jsem a začala se rychle oblékat do blůzy, kterou jsem držela v ruce. Od toho dne ale bylo všechno jinak.
Sexuální objekt?
Atmosféra se na pracovišti úplně změnila. Nevinné vtípky začaly mít dvojí význam, jakékoli připomínky se spíše staly sexuálními narážkami a i když jsem si na sebe vzala to nejméně přitažlivé tričko, hladovým pohledům jsem se prostě nevyhnula.
I když vím, že jiné ženy by na mém místě byly u vytržení z pozornosti tolika schopných mužů, mě je z toho spíše smutno. To nemůže průměrně vypadající žena spolupracovat s muži bez toho, aniž by byla brána nadneseně řečeno jako “hračka”? Co mám dělat, aby se vše vrátilo do původních kolejí?