James Bedford byl úspěšný americký psycholog. Psal se rok 1967 a postihla ho rakovina ledvin, která se velmi rychle rozšířila až do plic. Ve svých 73 letech zemřel. Měl však naději, že se zase probudí. Nechal se totiž posmrtně zmrazit, protože doufal v takový pokrok vědy a výzkumu, který by to zvládl.
Lékaři z organizace Alcor zhruba dvě hodiny po smrti Jamese hluboce zmrazili jeho tělo. Ten ve své závěti odkázal 100 tisíc dolarů právě na další výzkum experimentální vědy, která by se zabývala uchováváním tělesných tkání, buněk nebo celých organismů. A jak to celé proběhlo?
Do Jamesova těla nejdříve museli lékaři vpravit speciální roztok látek, které mají schopnost snižovat bod tuhnutí a mění fyzikální vlastnosti vody a tím se minimalizuje tvorba ledu. Poté tělo pomocí kapalného dusíku zmrazili na -196 °C. Nakonec ho uložili do speciální kryokomory.
Tehdy šlo o první posmrtné zmražení a technika se oproti té dnešní dost lišila, ale přesto je tělo amerického psychologa stále zmrzlé a čeká na dostatečný pokrok techniky, aby mohlo být obnoveno. Ostatky byly několikrát přestěhovány. Od roku 1982 zůstávají v laboratořích Nadace Alcor Life Extension v Arizoně.
Právě na tom stejném místě kde leží dodnes ho vědci naposledy přesouvali do nové nádoby v roce 1991. Zároveň tehdy provedli kontrolu stavu těla. V závěrečném posudku bylo napsáno, že se skutečně tělo během dlouhých let skladování podařilo udržet pod bodem mrazu. Mělo by být naprosto zachovalé a připravené.
„Kůže na horní části hrudníku a na krku je zbarvená a zarudlá od čelisti asi o dva centimetry nad bradavkami. Oblast zbarvení je poměrně ostře ohraničená na hrudníku. Hlava je otočená doleva (…) oči mírně pootevřené a rohovky bílé jako led,“ napsal do reportu tehdy ředitel Alcoru Mike Darwin, který si mimochodem nechal zmrazit svého psa Mitziho.
Zatím není jisté, zda se někdy dočkáme pokroku, který by byl schopen úspěšně obnovit život jakéhokoliv kryonicky zmraženého těla. Dnes víme jen to, že to zatím nedokážeme. Podle ředitele amerického Cryonics Institutu Dennise Kowalského ale věda míří tím správným směrem.
„Nejsme na vrcholu našeho veškerého vědění a v budoucnosti nás určitě čeká ještě spoustu věcí, které se můžeme naučit a objevit. Jako příklad můžeme použít defibrilaci. Většina lidí se po většinu lidské historie shodla, že není způsob, jak zachránit někoho, jehož srdce přestalo bít. A teď je to docela rutinní záležitost,“ řekl Kowalski.
I kdyby se jednou obnovení posmrtně zmrazeného těla povedlo, není jasná spousta otázek. A všechny jsou velmi zajímavé. Jak by zmrazení a oživení ovlivnilo paměť? Bude mít stejnou osobnost a vlastnosti jako předtím? Bude mít pocit dlouhého spánku, nebo to pro něj bude jako okamžitý přechod? Jak by se přizpůsobil změnám v technologiích, společnosti a kultuře? A co jeho potomci?
Čerpali jsme z seznam.cz