in

Příběh Lucie (27): Nového kolegu jsem nenáviděla, teď na něj nemohu přestat myslet…

pixabay.com
Reklama

Lucie pracovala ve firmě již 3 rokem, kde byla velmi spokojená. Práce ji naplňovala, plat byl více než skvělý a s kolektivem si rozuměla natolik, že sem tam po práci podnikali společné akce. Do života ji však nečekaně vstoupil nový kolega, který ji svým chováním neskutečné vytáčel. Z nevysvětlitelného důvodu se ale z nenávisti stalo něco jiného,…

Nechtěná posila.

Jelikož se naše firma stala opravdu úspěšnou a přijala velkou zahraniční zakázku, rozhodlo se vedení, že posílí náš tým o nového člověka, konkrétně muže, aby byla sestava vyrovnaná. Tudíž, když jsem se vrátila po menší dovolené zpět do práce, viděla jsem v kanceláři novou tvář, ze které jsem již na první pohled neměla radost…

Jmenuje se Michal a je to ten typ člověka, který všude byl, všechno zná a jen on vše umí nejlépe. Když si tak k tomu přičtete ještě nepřeslechnutelný tón hlasu, neustálé poznámky ke všemu, co uděláte a snaha mít vždy poslední slovo, začne se vám otevírat kudla v kapse. Avšak, díky tomu že byl pohledný a o svůj vzhled dbal, mé kolegyně jeho „kouzlu“ naprosto propadly a doslova vysely na každém jeho slovu. Na mě to ale rozhodně nepůsobilo a díky mé tvrdohlavé povaze a ctižádosti jsme se stali spíše konkurenty. Nebo jsem si to alespoň chvíli myslela,…

Nebezpečná hra.

V kanceláři jsme seděli přímo naproti sobě. Zprvu jsem myslela, že se naše pohledy střetnou vždy jen náhodou a nebo že jen čeká na situaci, kdy by mohl mít na můj účet nemístnou a rýpavou poznámku. Všimla jsem si však, že mě zkoumá takovým tím „jiným pohledem“. Takovým, při kterém když vás někdo přistihne, tak se hned začnete dívat jinam nebo předstíráte, že se jen rozhlížíte.

Navzájem jsme tak po sobě pokukovali a dělali, že nás to obtěžuje a nechápeme, o co tomu druhému jde. Šlo však o něco víc. Dalo by se to až nazvat závislostí. I když jsem si to nechtěla přiznat, začalo se napětí mezi námi stupňovat. Chodili jsme kolem sebe jako dva lvi. Napjatí a zároveň k sobě tak připoutaní pohledy, až byla touha doslova hmatatelná.

pixabay.com

(Ne)mám to pod kontrolou.

Domů jsem se tak vracela s myšlenkami na Michala, oblékala se do práce čím dál tím elegantněji a těšila se na jeho svůdné pohledy a nevinné letmé dotyky, které měly být samozřejmě „náhoda“. Dostal se mi tak do hlavy, až jsem se přistihla, že na něj myslím daleko více, než na svého manžela, jehož přítomnost mi začala určitým způsobem vadit. V ten moment mi došlo, že situaci již nemám pod kontrolou a události následujícího dne to ještě zhoršily.

Byla středa před termínem odevzdání velké zakázky, takže kdo mohl, musel v práci zůstat déle. Shodou okolností však ostatní kolegové strašně spěchali domů, takže jsme v kanceláři ve finále zůstali s Michalem sami. A bylo to tu zase… ty jeho pohledy, které už rozhodně nemusely být opatrné, protože jsme tam byli jen my dva. Byly tak intenzivní, až mi naskočila husí kůže, sevřel se mi žaludek očekáváním a kolena se mi nevědomky začala vzrušením tisknout k sobě. Musela jsem něco udělat.

Zvedla jsem se a šla si udělat čaj do naší malé kuchyňky, abych mu na chvíli unikla. Zapnula jsem rychlovarnou konvici, nachystala si hrníček s čajem a čelem se opřela o horní skříňky kuchyňské linky. Na chvíli jsem zavřela oči a snažila alespoň na chvíli na nic nemyslet. V ten moment jsem ucítila něčí teplý dech na krku.

Nepřátelé a milenci.

Opatrně jsem zvedla hlavu a narovnala se. Stál přímo za mnou. Nohy se mi začaly třást, v břiše jsem ucítila motýlky, ale v hlavě jsem měla pořádný zmatek. Věděla jsem, že cokoli, co se teď stane, je špatně – jsem přeci zadaná – ale zároveň jsem po tom tak toužila…

Než jsem stihla jakkoli zareagovat, ucítila jsem jeho rty na mém krku se slovy: „Vím, že mě nemáš ráda,.. přesně to mě na tobě tak přitahuje. A něco mi říká, že to máš stejně.“ Začal mě pomalu líbat po šíjí a svým tělem mě natlačil na linku. Začali jsme se navzájem svlékat a díky těsnému kontaktu našich těl jsem mohla cítit, jak jeho vzrušení stoupá. Bylo to však tak smyslné a intenzivní, že jsem tomu nemohla zabránit,.. a ani nechtěla.

Nakonec jsme se v práci zdrželi opravdu dlouho. S doděláváním projektu to však nemělo vůbec nic společného a doma při pohledu na mého manžela jsem se cítila opravdu hrozně. Byla jsem mu nevěrná, ale vůbec jsem toho nelitovala. Hlavu jsem měla plnou Michala a už jsem se nemohla dočkat dalšího dne v práci.

Jak z toho ven?

Atmosféra v práci se změnila. Michal si na své pohledy nedával vůbec pozor, jeho narážky na mě začali mít sexuální podtext a z letmých dotyků se stal úmyslný intenzivní kontakt. Kolegové si toho začali všímat. Pokaždé, když jsem šla do kuchyňky, šel po pár minutách za mnou, natlačil mě opět na linku, o stěnu nebo jídelní stůl a dožadoval se polibků.

Začalo mi to být nepříjemné a narušovalo to moje fungování v práci. Naposledy jsme navíc byli málem přistiženi a Michalovi to bylo úplně jedno. Jako by věděl, že on nemá co ztratit, ale mě může připravit o manžela, dobrou pověst a tak i dobré vztahy s ostatními kolegy. V práci si beru volno při každé možné příležitosti, ale pokaždé když se vrátím, je jeho vystupování ještě intenzivnější. Absolutně netuším, co mám dělat. Měl to být jen neškodný flirt.

Reklama