Klára byla s Tadeášem ve vztahu pěkných šest let. Milovali se, měli toho spoustu společného, nikdy se spolu nenudili, věděli o sobě naprosto všechno a zkrátka byli spokojeni. Poslední rok vztahu byl ale jiný. Ze strany Tadeáše začal být nezájem čím dál tím větší a Klára si připadala jako jeho jistota, o kterou už nepotřeboval nijak bojovat, protože je prostě jeho. Rozhodla se proto, že vezme situaci do svých rukou a poněkud radikálnějším způsobem dojde k řešení. To ale ještě nevěděla, co ji čeká…
Je konec.
Ve vztahu jsem se cítila jako vězeň. Už je to dávno, co o mě Tadeáš projevoval zájem. Všechno jsem si musela udělat sama a když říkám všechno, tak ano úplně všechno, i tajně sebe. Celý jeho život se najednou začal točit jen kolem práce a když se z ní vrátil, sedl si k počítači, u kterého zůstal až do noci. V momentě, kdy jsem už i začala chodit spát sama, jsem se rozhodla, že takhle to dál nepůjde.
Ráno jsem se vzbudila, promluvili jsme si o naší situaci, našich pocitech a rozhodli jsme se, že si dáme pauzu. Odstěhovala jsem se do vzdálenějšího města, abychom se nepotkávali každý den, našla jsem si tam lepší práci a asi čtvrt roku jsem žila spokojeným životem. Vlastně bych mohla i říci, že takto dobře jsme se necítila už dlouho.
SMS.
Jednoho dne jsem se však vzbudila a na telefonu na mě čekala zpráva: “Chtěl bych se sejít, měla by jsi večer čas? Vyzvedl bych tě v 7. Tadeáš.” Srdce mi poskočilo v hrudi. Nemohu říci, že by se mi po něm vyloženě stýskalo a že bych chtěla ihned zpátky k němu, ale určitě jej ráda uvidím. Navíc si myslím, že mi to i pomůže v rozhodování, zda má návrat do vztahu ještě smysl či nikoli.
Poslala jsem mu adresu, kde mě má vyzvednout a celý den jsem přemýšlela nad tím, jak to asi bude probíhat, kam půjdeme, o čem se budeme bavit. Ani nevím jak a najednou bylo půl 6. Přišla jsem domů z práce a začala se chystat. Vzala jsme si na sebe šaty s lehkým svetrem přes ramena a boty na menším podpatku. Byla jsem se sebou opravdu spokojena a doufala, že i zbytek dne se vydaří.
Výlet.
Vyzvedl mě přesně na čas. Byl krásně upravený a pozorný. Dostala jsem květinu a navrhl, abychom si zajeli nad město na vyhlídku, kde můžeme sedět v autě a promluvit si. Jelikož začalo z nenadání mírně pršet, byla jsem pro. Výhled byl nádherný, do pozadí hrála příjemná hudba a koupil nám i dokonce menší občerstvení – můj oblíbený jablečný závin. Mohla uběhnout tak hodina, co jsme se skvěle bavili a já začala mít pocit, že se změnil a že bych vztah mezi námi chtěla znovu oživit. Jenže to jsem hodně předbíhala…
Položil mi ruku na stehno velmi blízko k mému klínu a začal mi jej jemně mačkat. Vytřeštila jsem na něj oči a zeptala se, co to dělá. “Omlouvám se, ale nemůžu si pomoct. Musím se tě dotýkat,” odpověděl a i když jsem mu chytla ruku a odsunula ji, vrátil ji zase nazpět. Bylo mi to mírně nepříjemné, protože jsem chtěla mluvit o naší budoucnosti a on mě mezitím vnímal jen jako sexuální objekt.
Nech toho!
“Však já tě poslouchám, povídej… co máš na srdci,” řekl a pokračoval v hlazení po stehně. Zachovala jsem chladnou hlavu a pomalu začala svádět téma na náš vztah, pauzu a co teď s tím. Bylo však vidět, že mě neposlouchá a místo odpovědi mi zajel rukou pod šaty a byl už tak vysoko na mém stehnu, že se hřbetem ruky dotýkal mých kalhotek. “Co to děláš? Přestaň,” vyhrkla jsem ze sebe a ucukla.
“Děláš, jako by ti to vadilo, uvolni se a užívej si to,” odvětil a zmáčkl mi stehno silněji, až jsem se zalekla. Začal mě osahávat a já nevěděla, co mám dělat. Takového jsem ho ještě neznala a měla jsem strach.
Díky bohu.
Najednou se ozvalo klepání na sklo auta. “Haló? Mohl by mi někdo pomoci? Navigace mi nefunguje a jaksi jsem se ztratil,” ozývalo se z venku. Pane Bože, děkuji! Právě mě ten muž zachránil. Tadeáš vystoupil a šel za mužem. Já mezitím zavolala své kamarádce, aby pro mě rychle přijela a nemusela se bát, že by v tom chtěl Tadeáš ještě pokračovat.
Byla jsem v šoku. V autě jsem ji vylíčila co se stalo a nevěřila vlastním uším. Takového ho ani jedna z nás nezná. Proč se tak zachoval? Chtěl mi snad ublížit? Jak by to celé dopadlo, kdyby tam ten muž nepřišel? V hlavě se mi rojí tolik otázek. Jistě ale vím jedno – mezi námi je definitivní konec.