Jak je to aktuálně s fyzickými tresty vůči vlastním dětem v našem zákoně? Narozdíl od situace, kdybyste chtěli bít svou ženu nebo psa je to mnohem benevolentnější. Tělesné tresty nejsou vysloveně zakázány, nýbrž se hovoří o přiměřenosti prostředků. Jak ale poznat přiměřenost? A jak je to v jiných státech? Česko rozhodně patří k posledním v Evropě, kteří mají podobný přístup.
Je potřeba v občanském zákoníku zakotvit, že fyzické a psychické násilí na dětech není přijatelnou výchovnou metodou. Na tom se shodly sněmovní komise pro rodinu i podvýbor pro prevenci domácího a sexualizovaného násilí. Spolu s návaznými opatřeními by každý věděl, co v situaci dělat, na koho se případně obrátit, kde hledat pomoc.
„Tělesné tresty zažívá každé třetí až čtvrté dítě v Česku. Předávají se jako štafeta z generace na generaci. Ti, kdo byli od rodičů biti, většinou rovněž bijí. Přitom dnes již díky výzkumům víme, že tělesné tresty nefungují a neprospívají duševnímu zdraví dětí,“ upozornila právnička z ministerstva spravedlnosti Eva Petrová.
Rozdíl oproti zahraničí je v Česku ten, že u nás se hovoří o použití výchovných prostředků, které jsou přiměřené okolnostem. V evropské legislativě jsou ovšem nepřípustné jakékoliv tělesné tresty bez ohledu na intenzitu. Ke konci roku 2021 to bylo 63 států, které nepřípustnost tělesného trestání dětí zakotvily ve své právní úpravě včetně například Zambie a Somálska. V EU jsme se Slovenskem a Belgií poslední.
Bohužel u nás jsou tělesné tresty doma stále v oblibě. Proč? Protože to tak dělali naši rodiče a jejich také. Ale vždy je to o přístupu samotných rodičů a ochoty zjišťovat si informace a rozvíjet své vědomosti. Situaci kdy si tříleté dítě lehne v obchodě na zem a křičí, protože jsme mu nekoupili bonbony se dá řesit i jinak než fackou. Toto chování je totiž pro daný věk normální. Je způsobeno nevyzrálou nervovou soustavou.
V roce 2018 si Liga otevřených mužů nechala udělat výzkum, podle něhož třiašedesát procent dotázaných používá fyzické tresty dětí. „Samozřejmě jde o fyzický trest, navíc plácnutí přes zadek je i útok na citlivá místa,“ upozornil přitom Lukáš Talpa, jenž v Lize pracuje jako koordinátor projektu Výchova bez násilí.
Nejefektivnějším způsobem výchovy je nápodoba, kdy jde rodič vzorem. Rodiče by tak měli s dětmi trávit více času a dostatečně se jim věnovat. Pro děti je všechno zážitek, ale hlavně když ho mohou prožít s rodiči. Nakonec nejde o to, aby mělo dítě deset kroužků a plně využívalo všechen svůj volný čas. Děti chtějí nás rodiče, my jsme pokladem jejich dětství.
A jak jste to měli v dětství vy? Také vás rodiče “ohýbali” nebo jste byli respektováni jako rovnocenní členové domácnosti?
Čerpali jsme z denik.cz