Dnešní příběh je o Martinovi, který se točí kolem jeho povolání jako automechanika. Tato práce mu totiž přinesla nejen radost, ale i pár komplikací a závisti od kolegů, kterou rozhodně nečekal.
Šéf kamarád.
Už od dětství jsem měl vášeň pro auta a vše, co s nimi souvisí. Když jsem byl mladší, trávil jsem hodiny v garáži mého otce, zkoumám každý detail a snažil se pochopit, jak věci fungují. Tato láska mě navedla k tomu, abych se stal automechanikem.
Pracuji v malém autoservisu, kde jsem si svůj sen splnil. Můj šéf je skvělý člověk, a nejen že mi dal příležitost pracovat na autech, ale stal se i mým dobrým kamarádem. Je zkušený a váží si mých schopností, což vytváří naši práci příjemné pracovní prostředí.
Komplikace.
Nemůžu popřít, že jsem se v tomto oboru vypracoval na úroveň, která mě posunula výš. Moje dovednosti a schopnosti se staly důležitými vlastnostmi, které mi pomohly získat uznání a důvěru šéfa. Díky tomu jsem měl několik menších výhod v práci, ačkoli jsem si to nikdy nemyslel.
Nicméně s tímto úspěchem začaly přicházet i komplikace. Moji kolegové, kteří věděli o mých výhodách, začali závidět. Bylo to těžké, protože jsem se snažil být k nim stále stejným přátelským Martinem, kterého znají, ale stále se objevovaly náznaky nepřátelství a žárlivosti.
Co mám dělat?
Bylo pro mě smutné a zarážející vidět, jak někteří z mých kolegů, se kterými jsem dříve vtipkoval a normálně se bavil, najednou úplně otočili a žárlí na úspěch, kterého jsem dosáhl. Snažím se i nadále udržovat tyto vztahy, ale je to náročné.
Upřímně nevím, co mám dělat… Na dílně je čím dál tím větší dusno a kromě mého šéfa se se mnou nechce nikdo bavit. Nechci si ale nikomu nikde ztěžovat, aby se s tím něco udělalo. Zároveň se ale nechci se šéfem přestat kamarádit. Chce totiž, abych mu šel dokonce na svatbu za svědka. To, jestli se dozví chlapi z dílny, tak mě definitivně odepíšou.