Marie žila v dlouhodobém vztahu, ve kterém byla spokojena, i když to nebylo úplně idylické, jak by si přála. Aleše však milovala a tak, i když se v jejich vztahu začala nudit, by ji nenapadlo, že by si mohla najít milence nebo někoho úplně jiného. Její kamarádky na to však měly jiný názor a tak se rozhodli, že jí ze srandy darují návštěvu u kartářky. Žádnou ale tehdy nenapadlo, co vše tím v budoucnu změní…
Zábavný dárek.
Každý rok dostanu od svých kamarádek velmi netradiční dárek k narozeninám. Poukaz na skok padákem, let balonem, projížďku sporťákem nebo koupel v pivních lázních pro ně není žádný problém a tento rok se opravdu předvedly. I když vědí, že v nadpřirozeno nevěřím, zaplatily mi sezení u kartářky.
Když jsem viděla poukaz poprvé, smála jsem se a dala si jej do šuplíku s pocitem, že do nějakého takového setkání jsem ještě asi nedospěla. O čtyři měsíce později jsem však změnila názor. Náš vztah s Alešem padal čím dál tím více do přátelského soužití, intimita se vytrácela a já chtěla vědět, jestli spolu my dva vůbec máme nějakou budoucnost.
Osudová schůzka.
Už při vstoupení do dveří jsem toho začala litovat. “To jsem si vážně myslela, že by mi naprosto cizí žena mohla říci můj osud v lásce? To už jsem tak moc zoufalá, že věřím na pouťové triky?” pomyslela jsem si a doufala, že to nebude takový propadák, jaký se mi v hlavě odehrával.
“Cítím vaši negativní energii až sem. Posaďte se prosím k mému stolu a napijte se připraveného čaje pro lepší rozpoložení mysli,” ozval se zpoza zdobené zdi příjemný ženský hlas. Udělala jsem, oč mě žádala a pozdravila do prázdna, abych nebyla za nezdvořáka. O pár minut později přišla za mnou ke stolu, osvětlení pohaslo a já najednou ucítila příval energie, která mě neustále nutila sledovat každý pohyb postarší kartářky.
Karty (ne)lžou.
“Vaše kamarádky mi naznačily, že ve vašem případě se mám zaměřit na lásku,” řekla po pár minutách ticha, při kterém si chystala karty. I když mi to bylo trapné, kývla jsem jí na souhlas a bedlivě sledovala, co dělá. Začala s výkladem a mou nervozitu začalo nahrazovat pobavení. Podle kartářky mi totiž v následujícím roce znenadání zkříží cestu osudový muž, který mi doslova obrátí život naruby.
Po půl hodině jsem od ní odcházela s úsměvem na rtech a nevěřícně jsem si přemítala, co se mi to právě stalo a jak jsem si jen mohla myslet, že by mi mohla pomoci. Vrátila jsem se domů, Alešovi jsem o jejím proroctví raději ani neříkala a do měsíce jsem na její slova úplně zapomněla.
Jak šel čas…
Uplynulo asi 9 měsíců, Aleš dostal novou práci a díky tomu jsme na sebe už neměli skoro žádný čas. Náš vztah uvízl doslova na bodu mrazu a jediným zpestřením byly jednou za pár měsíců firemní večírky, na které jsem musela partnera doprovázet. A pak přišel on..
“Marceli, tohle je má přítelkyně Marie. Marie, tohle je můj nový kolega Marcel. Je to pár dní, co se přistěhoval do města a měl takovou smůlu, že mu soused vytopil byt. Nabídl jsem mu, aby u nás nějakou dobu přebýval, co na to říkáš?” zeptal se mě Aleš a já zůstala stát jako opařená.
Marcel byl naprosto dokonalý. Bujné tmavě hnědé vlasy, ostré rysy v obličeji a zelenošedé oči, které se na mě upřeně dívaly… úplně stejným způsobem jako se dívaly moje oči na něj. V tu ránu jsem si vzpomněla na věštbu kartářky. Že by to byl on?
Po zbytek večera jsme ze sebe nespustili oči. Přítel se naštěstí rychle opil, takže si toho nevšímal a jak jsem všichni vrátili k nám domů, mohla jsem nerušeně ukázat Marcelovi pokoj pro hosty. Atmosféra mezi námi byla velmi napjatá. Stáli jsem u sebe tak blízko… měli jsme co dělat, abychom se nezačali líbat. Popřáli jsme si dobrou noc, ale bylo nám oběma jasné, že jen tak neusneme.
V hlavě se mi honilo tolik otázek… Je to on? To o něm mluvila kartářka? Co když si se mnou jenom hraje? A nebo se snad do mě na první pohled zamiloval jako já do něj? Nevěřím, že to říkám,.. asi budu muset opět navštívit kartářku.