Jaroslav byl úspěšný muž, který však na vztahy neměl tak úplně štěstí. A tak jednou, když potřeboval doprovod na večírek, se rozhodl objednat si společnici. To však ještě nevěděl, jakou kapitolu svého života tím započne,…
Společnost
Vyhledal jsem agenturu a tam narazil na Kristýnu. Její fotka mě okamžitě zaujala, ale zároveň jsem si byl vědom toho, že je to jen povrchní rozhodnutí. Přesto jsem ji oslovil a dohodli jsme se na večírku. Byl to jeden z nejlepších večerů mého života. Kristýna byla nejen krásná, ale i chytrá, vtipná a milá. Strávili jsme spolu skvělý čas, a já začal cítit, že moje city k ní se začínají prohlubovat.
Po té noci jsem se rozhodl, že ji chci znovu vidět. Nejen na jednom večírku, ale co nejčastěji. A tak jsem si ji začal opakovaně najímat jako svou společnici. Platil jsem jí a ona se stala mou pravidelnou společnicí na různých akcích a večírcích. Během těchto setkání jsem poznal mnoho jejích skvělých vlastností a začal jsem si být jistý, že mé city nejsou jen výsledek náhodného setkání.
S pravdou ven?
Avšak byl jsem zahalen do obav. Co když Kristýna brala mé příležitostné setkání jen jako práci? Co když mě odmítne, kdyby zjistila, že mé city jsou skutečné? Tyto otázky mě trápily a já se jí bál přiznat své pocity. A tak jsme pokračovali ve společných večírcích, kde jsem se snažil předstírat, že jsme jen dobří přátelé.
Jednoho večera, když jsme spolu seděli na terase a pozorovali hvězdy, jsem se rozhodl konečně říct jí pravdu. Můj hlas se třásl. Měl jsem strach z odmítnutí. Podíval jsem se na ni a začal mluvit. Nebyl jsem ale schopen složit smysluplnou větu a začalo mi být opravdu trapně. Omluvil jsem se, že mi je nevolno, zavolal jí taxi a sám pak odešel domů. Nevím, co teď dělat. Jak ji mám říci, co k ní cítím? A co když to necítí stejně? Odmítnutí bych vážně nezvládl.