Máma Katky je alkoholička. Začalo to večerní skleničkou. Celý den je v zápřahu a večer si zkrátka chtěla dopřát. Uvolnit se. Od jedné večerní skleničky to pomalu přešlo ke dvěma, první si dala někdy už dopoledne. Za den vypila lahev, pak přešla na stáčené víno do velké pet lahve. A tak to pokračovalo dál a dál. Katka se při škole starala ještě o svoji malou sestru, když byla máma mimo. Zameškávala hodiny… ale jednou to byla pro ni už poslední kapka. Máma to přehanala na celé čáře.
Nenápadné začátky.
S mojí mámou jsem měla odjakživa krásný vztah. Nebo jsem to tak jako dítě vnímala. Byla jsem jedináček až do svých 16ti let. Táta byl hodně v práci a doma se jen vyspal a brzo ráno zase jel pryč. Někdy ani nepřijel. Když se narodila sestra, měli jsme všichni velkou radost, ale máma byla psychicky vyčerpaná a táta si ke všemu našel milenku. Nebylo to pro ni lehké.
Já to bohužel ze začátku nevnímala. Studovala jsem střední a občas šla na brigádu, z malé sestřičky jsem měla radost a kdykoli to šlo, vozila jsem ji na procházky. Mámě jsem pomáhala dost, ale ona díky všemu co se dělo a díky špatně zpracovanému porodu a tátově nevěře začala pít. Ale pozvolna. Sklenička denně každý večer, pak dvě, tři..až si kupovala lahev na den. Viděla jsem to v lednici, ale nikdy nevypadala opilá, jen neměla svoji depresi.
Je to už problém?
Jednou večer se opila a v noci neslyšela moji sestru, tak jsem za ní šla já a uspala ji u sebe v pokoji. Máma ležela s hlavou v kýblu u postele a nevnímala plačící dceru. Ráno jsme o tom spolu mluvily ale máma řekla, že to nezvládla a bylo to výjiměčně. Věřila jsem ji. Táta už se doma skoro neukázal ani o víkendech a my věděly, že jsme na všechno samy. Mámu jsem podpořila, ale řekla jsem jí, že to s tím pitím nejde takto dál.
Jelikož mámin otec taky pil, věděla jsem jak je to nebezpečné a zrádné. Jak je snadné se nechat pohltit. Týdny šly dál a máminy večery se opakovaly. Naštěstí sestra dobře spala, takže se v noci ani neprobudila. Ale ráno to bylo pro mámu peklo – kocovina. Začala jsem vynechávat hodiny, abych se o sestru postarala než máma bude schopna alespoň trochu fungovat. Takhle to šlo asi rok a půl.
Přece se nic neděje.
Nejednou jsem musela mámě vylít celou dvoulitrovku vína, jen aby se neodrovnala. Jenže jsem nebyla plnoletá a většinu peněz měla na kartě ona. A kdybych ji dala na sociálku, půjdeme se setrou do děcáku obě dvě. Nebo alespoň tak jsem to vnímala. Ale za půl roku mi bude 18 let a pak se to snad nějak vyřeší. To jsem ale netušila co přijde dál. To nejhorší nás ještě čekalo.
Když jsem s mámou za střízliva mluvila, tak mi slibovala, že to bude dobré. Že se přece nic neděje a že to má pod kontrolou. Jen někdy musí vypnout pod návalem stresu. Ale já vím co jsem viděla. Její stavy kocoviny a pak i absťáku byly děsivé. Žádné dítě by takto nemělo vidět svou matku. Ani otce. Já jsem pak už byla tak nějak zvyklá. Otrlá.
Poslední kapka.
Dny šly za sebou dál. Čas plynul a já se pokaždé při cestě ze školy modlila, ať to máma ten den zvládla a je střízlivá. Jeden den v týdnu to zvládla. Většinou v pondělí. To k nám jezdila babička na kontrolu a máma se držela. V pátek jsem už ale bývala většinou doma, jelikož se někdo musel starat o sestru. Ve čtvrtek večer už totiž máma přebrala klidně ve 14 hodin.
Všechno vyvrcholilo asi před měsícem. Potřebovala jsem vzít na víkend směnu za kolegyni. Měl přijet táta a tak jsem věděla, že bude máma v klidu. Relativně. Bohužel opak byl pravdou. V sobotu večer se spolu opili a když měli už oba dost, brutálně se pohádali. Máma nasadila sestru do autosedačky a odjela. Táta to nevěděl a nestihl ji zastavit. Nevím jací svatí při ní stáli, ale po cestě nenabourala. To až při parkování u domu. Nabourala i se sestrou v autě do rohu baráku. A nepustila plyn dokud nepřiběhl táta a nevytáhl ji ven.
Když jsem druhý den přijela domů a viděla to auto, chtělo se mi brečet. Pak jsem si vyslechla, co se stalo a teď nevím, co bude dál. Poučila se z toho? Nebo do toho spadne znovu? Nejraději bych vzala sestru a odešla s ní pryč.