Daniel žil od svých 17 let samostatně. Našel si přítelkyni, oba dva chodili na brigády po škole a tak si mohli dovolit pronájem menšího bytu, kde spolu šťastně bydleli téměř 10 let. Postupem času se ale z milenců stali spíše spolubydlící, láska vyprchala a Daniel se s přítelkyní rozešel. Nevěděl kam jít, ale jelikož měl své rodiče velmi rád a měl u nich dveře vždy otevřené, bylo stěhování k nim pro něj jasná volba. To ale nevěděl, jak špatný nápad to je…
Realita…
Až donedávna jsem si myslel, že stěhování zpět k mým rodičům po rozchodu bude docela jednoduché. Měl jsem s nimi vždy výborný vztah a věděl jsem, že mě budou podporovat, než se peněžně vzchopím k pronájmu nějakého jiného bytu. Na oplátku jsem jim slíbil pomoc s rekonstrukcí domu, ale brzy jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si představoval.
S rodiči jsem se sice nehádal, ale neměl jsem tu žádné soukromí. Neustále mě vyrušovali od práce, kterou jsem na počítači měl, chtěli si jen tak povídat nebo diskutovat o tématech, která pro mě byla naprosto irelevantní. Ačkoli to dělali z lásky a starali se o mě, začal jsem se dostávat do mírného stresu.
Stres.
Měl jsem práci, která vyžadovala soustředění a čas. Ale nemohl jsem se soustředit, když mě neustále někdo vyrušoval. Moje práce začala pokulhávat, dostával jsem se v termínech odevzdání do skluzu a ocitl jsem se v začarovaném kruhu.
Měl jsem pocit, že nemohu odejít, protože mě rodiče potřebovali a chtěl jsem být tu pro ně. Chtěl jsem jim pomáhat, když oni pomáhají mně, ale jak jim mám říci, že mě soužití s nimi stresuje? Ne nadarmo se říká, že by “mladí neměli žít se starými”…
A co teď…?
V té době jsem navíc v práci poznal úžasnou ženu. Byla tak krásná, chytrá, vtipná,… no prostě dokonalá a já blázen měl to štěstí, že se do mě zamilovala a stala se mou novou partnerkou. Problémem ale bylo, že u mě jsme neměli už vůbec žádné soukromí po tom, co jsem ji seznámil s mými rodiči a jelikož se známe teprve krátce, je mi blbé mi přemlouvat, abychom trávili čas hlavně a jen u ní.
Úplně ideální by bylo, kdybych se mohl k ní nastěhovat, ale bylo by to příliš brzy… A tak jsem začal být ve stresu i co se týče mé nové partnerky. Teď se nacházím v bodě, kdy si musím udělat pořádek ve svém životě. Musím najít rovnováhu mezi podporou rodiny a svými osobními potřebami. Zatím to ale vypadá, že si budu muset najít nový podnájem co nejdříve nebo to prostě nějak jinak vymyslet, abych měl prostor pro svou práci i svůj vztah… takhle bych to dlouho nevydržel a to poslední, co si přeji je, abych přišel o novou lásku…