Saša žije s Kamilem v manželství již dlouhých 12 let a v poslední době jim to moc neklape. Kamil raději tráví večery v práci na nočních směnách a Saše nezbývá nic jiného, než se alespoň odpoledne scházet se svoji nejlepší kamarádkou, aby to měla s kým probrat. Jenže to ještě nevěděla, že kdo v tom má opravdu ty prsty.
Noční směny? Dobrý nápad.
V poslední době se s Kamilem každý den hádáme. Ano, hádky ke vztahu patří a po 12 letech jsou nějaké kolize naprosto normální, ale tohle už je opravdu moc. Trvá to už asi 4 měsíce a nejhorší na tom je, že vůbec nevím, kde je chyba, protože bych si nebyla vědoma toho, že bych dělala něco špatně. Doma je vždy uklizeno, navařeno, vypráno i vyžehleno, o psi postaráno a v lednici nakoupeno. Přesto se ale každý den najde něco, díky čemu je zle.
Vždy celou hádku začne Kamil. Dříve mě na přivítanou alespoň objal nebo mi dal pusu. Nyní se na mě jen dívá, jako bych mu vyvraždila rodinu a povýšeně mě pozdraví, při čemž zkoumavě prohlíží okolí, jen aby si našel jakoukoli záminku ke konfliktu. Dospěli jsme nakonec do takového stádia, že si i beru dobrovolně dvojité či noční směny, jen abychom spolu nespali v jednom domě. Nebo alespoň tak mi to poradila moje kamarádka, které jsem věřila, že má pravdu.
Rady nad zlato.
Jak to tak bývá, jednou na čas potřebuje každá žena nějaké to posezení se svojí kamarádkou, kdy si jedna druhé postěžuje. V našem případě si sice stěžuji hlavně já, ale v tomto je Terka opravdu chápavá a vždy se tvářila, že by mi i chtěla pomoc či alespoň nějak poradit.
Byl to například její nápad, abych začala brát směny hlavně večer. Šlo o experiment jeho chování, kdy mu mělo časem dojít, že mu v noci v té posteli chybím. A kdyby tohle začal pociťovat, tak by se to celé mohlo třeba zlepšit. Ze začátku mi to samozřejmě přišlo jako skvělý nápad a začala jsem to tak praktikovat. Navíc, když jsem přišla domů, vypadalo to, že má Kamil i o něco lepší náladu. To jsem ale nevěděla, že to rozhodně není díky mně.
Ten večer.
Jednoho večera jsem měla mít zase noční směnu a odjela jsem jako vždy v 6 hodin do práce. Nikdo mi ale nezavolal, že je problém a hned po příjezdu na pracoviště jsem se dozvěděla, že celá jedna linka strojů, kde jsem měla být, má velký výpadek a až do dalšího dne do večera se rozhodně nezpraví. Naštvaná, že jsem zbytečně projela benzín, jsem se proto sbalila a vyrazila nazpátek domů. Cestou jsem se ještě zastavila na benzínce na párek v rohlíku, abych doma nebudila Kamila chystáním jídla a pokračovala v cestě.
Dojela jsem před dům a zaparkovala jsem. Bylo půl 11 večer a kromě lamp v naší ulici nesvítil už ani jeden dům… až na naši ložnici? Podivila jsem se, když jsem si všimla jemného teplého světla, které bylo zpoza záclon vidět. To si snad zapálil svíčky?
Ahoj,…?
Otevřela jsem dveře a hned mi bylo jasné, co se děje. U dveří byly boty, které moc dobře znám… Byly to Tereziny boty a hned asi o dva metry vedle na zemi i její mikina…. kabelka,…. a támhle Kamilovo tričko… a pásek.
Šla jsem po cestičce z oblečení až ke dveřím naší ložnice. I když bylo naprosto jasné, co se za dveřmi odehrává, až do poslední chvíle jsem doufala, že to by mi moje nejlepší kamarádka s manželem neudělali… Ach jak jsem se mýlila! “Ahoj,… ?” otevřela jsem dveře a pozdravila naše hrdličky, které byly sebou navzájem velmi zaměstnáni.
Začali si zakrývat a mluvit jeden přes druhého, že to rozhodně není tak, jak to vypadá. Mě to však v ten moment absolutně nezajímalo a vjel do mě takový vztek, až jsem sama sebe nepoznávala. Brala jsem jednu svíčku za druhou a začala je po nich házet přímo do postele. Poté jsem jen za sebou bouchla dveřmi od ložnice, vzala si do batohu to, co je pro mě nejcennější a odjela jsem pryč.
Jak jsem mohla být tak blbá a tak dlouho to nevidět? Jak si se mnou mohli oba dva takto hrát? A jak dlouho tahle šaškárna asi trvá? Cítím se tak hloupě, až je mi z toho špatně. Přišla jsem o manžela i nejlepší kamarádku… Absolutně nevím, co mám teď dělat.