in

Příběh Honzy (23): Ztratil se mi kamarád, okolnosti jsou víc než podivné.

pixabay.com
Reklama

Honza s Markem byli kamarádi od dětství. Marek byl o 2 roky mladší, ale byli to velcí parťáci.  Jednoho dne Marek zmizel po nehodě s autem beze stopy. Je to vůbec možné? A co všechny ty podivné indicie na místě nehody?

Na život a na smrt.

Marek a já jsme byli přesně takoví ti kamarádi, kteří se neustále navzájem posílají do patřičných míst, nadávají si, občas se jen tak poperou ale dali by jeden za druhého život. Měli jsme to tak už od dětství. A to jsme se ze začátku neměli ani trochu rádi. Při našem prvním setkání jsme si o druhém mysleli, že s takovým volem se ani bavit nebudeme. Ale bylo nám asi devět let.

Vždycky jsme spolu podnikali různé šílenosti, nad kterýma ostatní jen kroutili hlavou. Ani jeden z nás neměl nikdy dlouhodobý vztah a občas nás okolí podezíralo, jestli to netáhneme tajně spolu. To se nedělo, ale jinak jsme věděli o tom druhém naprosto všechna tajemství. I ty nechutné. I ty dost trapné. Prostě všechny.

pixabay.com

Pevné pouto.

Pokud jste někdy v životě poznali takového kamaráda, víte o čem to je. Není to jen přátelství. Berete ho skoro jako rodinu. Prostě k vám patří už navždy. Takhle jsme to měli oba dva. I když se toho za poslední rok před Markovou osudnou nehodou změnilo dost, naše přátelství to všechno vydrželo.

Marek dostal úžasnou pracovní nabídku od svého strýce v Německu. Jazyk ovládal dobře a tak neváhal ani minutu. Chtěl si vydělat nějaké peníze, než nastoupí na vysokou školu. Strýc ho doporučil a tak to měl o dost jednodušší. Přesto, že byl asi 800 kilometrů daleko, jsme kontakt neztratili. Rok utekl jako voda a Marek měl přijet na nějaký čas domů.

Cesta domů.

Napsal mi den před odjezdem večer, že se uvidíme zítra a zajdeme na pivo. Osobně jsme se neviděli věčnost a oba jsme se těšili. V osudný den se mi neozval. A to ani v dobu, kdy měl být dávno doma. Volal jsem mu, ale nezvedal to. Telefon však zvonil. Přesto jsem měl hodně zvláštní pocit a tu noc jsem skoro nespal. Budily mě podivné sny.

pixabay.com

Ráno jsem měl zmeškaný hovor od Markového táty. Když jsem mu volal zpátky, zněl hodně nervózně. Řekl mi, že se našlo Markovo auto, ale on ne. Jeho táta byl právník a tak se v lecčem vyznal. Na místě nehody byl spolu s policií a nafotil si všechno co tam viděl. Na první pohled se jednalo o lehkou nehodu a všichni doufali, že Marek je třeba jen v šoku a do rána ho najdou v okolí. To se však nestalo.

Záhadné zmizení

Vyšetřování se táhlo dlouho, ale nikam nevedlo. Marek zmizel. Prostě se vypařil. Byli povoláni i policejní psi a vrtulník s termovizí, ale nic nenašli. Byl jsem u Markových rodičů skoro pořád a pomáhal jim. Zkusili jsme všechno, ale bez výsledku. Nehoda se stala na lesní cestě asi 10 km od naší vesnice. Byl skoro doma. Ujel 800 km a kousek od domova se naboural. A pak zmizel.

Největší záhadou pro nás byly nálezy v okolí auta. První divná věc byla, že v autě zůstaly všechny jeho věci včetně peněženky, mobilu a také jeho chytré hodinky. Ležely na sedadle spolujezdce jakoby se rozhodl, že si je sundá a teprve pak vystoupil z auta. Pár metrů od auta se pak našlo jeho oblečení. Vypadalo to, jakoby se svlékl do naha. Byla tam jeho bunda, tričko, kalhoty, ponožky i trenky. Boty se našly v autě, ty si sundal zřejmě tam.

Neustále jsme hledali nějaké rozumné vysvětlení, kam by se mohl Marek ztratit, ale na nic jsme nepřišli. Dodnes se nenašel. Už jsou to 2 roky.

Reklama