Elen s manželem Danem jsou spolu už 14 let. Děti nemají a ani je neplánují. Dan jezdí s kamionem a doma bývá jen o víkendech. Elen je soběstačná. Je zvyklá být sama a co potřebuje, si opraví a zařídí. Ráda jezdí na koních a tráví s nimi dost času hlavně o víkendech. S manželem už zas tolik ne. Přesto ji objev v jeho cestovní tašce překvapil a rozzuřil. Pravda byla o to nechutnější.
Už je to doba.
S Danem jsme spolu už dlouho a posledních pár let žijeme spíše vedle sebe než spolu. Jsme jedna z těch výjimek potvrzující pravidlo, kdy děti cíleně nemáme a ani nechceme. Od okolí často slýcháme, že nás to bude později mrzet, ale ani jeden to tak necítíme.
Když je Dan doma, někdy si uděláme společný večer u filmu nebo jdeme do kina. Ale osobně mi to přijde jako formalita. Sice jdeme do kina spolu, ale nic než dva kroužky na prstech neukazují na to, že jsme vlastně manželé. Nedržíme se za ruce, netulíme se, chováme se k sobě spíš jako přátelé. Brali jsme se tenkrát sice z lásky, ale ta je už asi nadobro pryč.
V posteli nám to taky dvakrát neklape. Dan jen potřebuje občas upustit páru, ale víckrát než jednou za měsíc to není. Na mě u toho moc nemyslí. Já bych se chtěla milovat častěji, ale ne jen z povinnosti, chybí mi v tom ta láska. Už jsem uvažovala i nad tím, že si najdu milence, ale to by mi nedovolilo svědomí. To bych se musela nejdřív rozvést.
Zajímavý objev.
Jednou jsem našla něco, co náš vztah navždy změnilo. Dan přijel jako vždycky s velkou taškou špinavého prádla. Klasická velká taška každého kamioňáka. Obsahuje snad milion kapes a kapsiček, ale já většinou vytahuju jen oblečení z té velké hlavní uvnitř a zbytek si uklízí sám Dan. Tentokrát to bylo jinak.
Objevila jsem jednu skrytou kapsu na dně tašky. Nebyla skoro vidět, byla schovaná za suchým zipem a pod ní byl ještě klasický zip. Nedalo mi to a jelikož se zdálo, že je vespod nějaký hrbolek, otevřela jsem ji. Nestačila jsem se divit. Sáhla jsem dovnitř a vytáhla černá a červená tanga. Byly viditelně použité, se spoustou ženského sekretu a byly i dost cítit. A nejhorší bylo to, že ani jedny nebyly moje!
Vztek.
Nával vzteku se nedal déle potlačit a vyběhla jsem na Dana do kuchyně. “Co to jako má být prosímtě?” vyjekla jsem a v ruce držela dvoje kalhotky. Vypadal překvapeně. On si jako někde na cestách užívá se ženskýma, pak si dokonce přiveze jejich kalhotky v tašce domů a já mu mám jen vyprat, navařit a poslat ho zpět na cesty? To si dělá srandu!
Podíval se na mě a řekl jen: “Opravdu si nejsem jistý, jestli to pochopíš. Ale nevěrný jsem ti nebyl.” Otočila jsem se na patě, že jdu pro mobil. Chtěla jsem hned volat právničce a nechat se rozvést. Ani mě nezajímal pravý důvod. “Tak já ti to řeknu, s nikým jiným nespím. Jen si kupuju použité spodní prádlo. Pomáhá mi to s uspokojením.” Zůstala jsem na něj hledět s mobilem v ruce a s otevřenou pusou. Tak tohle byl pro mě šok.
Řešení?
Nebudu lhát, zpracovávala jsem to dost dlouho. Nějaký čas jsem s Danem ani nebavila, musela jsem si to uspořádat sama v sobě. Je to nevěra nebo ne? Možná ne v pravém slova smyslu, ale jinak je to pěkně nechutné. Jednoho večera jsme se opili a já přišla s návrhem řešení problému. Donesla jsem mu svá nošené tanga se slovy, že jsou jen pro něj. Dohodli jsme se, že bychom to mohli zkusit takto. Od té doby se náš sexuální život dost zlepšil a ještě mu vždy přibalím na cestu kousek sebe.
Na druhou stranu jsem začala přemýšlet, že prodej použitého spodního prádla by mohl dost vynášet. Asi se mrknu na nějaký nový přivýdělek.