Sára si vždy přála velkolepou svatbu, protože chtěla zažít, jaké to je, být na jeden den princeznou. Proto hned, když ji Martin požádal o ruku, začala se svými kamarádkami plánovat naprosto vše, aby se do roka a do dne mohla vdát. Myslela si, že to má rozvržené do sebemenšího detailu. Netušila však, že ještě ten stejný den bude řešit rozvod.
Fáze plánování.
Když mě Martin požádal o ruku, byla jsem u vytržení. I když jsme spolu již 5 let, nenapadlo by mě, že se mi můj sen o pohádkové svatbě skutečně splní. Proto jsem neváhala ani minutu a jeho žádost o ruku jsem přijala. Navíc jsem ho opravdu milovala, takže nebyl důvod váhat.
Ještě ten týden jsme se s kamarádkami sešli a rozjeli fázi plánování. Naštěstí jich mám tolik, že si každá z nich dobrovolně vzala jednu věc na starost, a tak na mě a mého budoucího manžela zbyly jen šaty a prstýnky.
Už je to tady.
Ani nevíme jak a najednou jsme měli měsíc před svatbou. Nervozita stoupala a já měla pocit, jako by toho Martin možná i trochu litoval. Když jsem se ho na to však zeptala, odpověděl mi, že je jen vyčerpaný z toho zařizování kolem. A jelikož jsem mu věřila, nenapadlo mě jeho odpověď nijak zpochybňovat. I já sama na sobě totiž jistou únavu pociťovala.
A tak tu najednou byl den D. Já v nádherných princeznovských šatech s dlouhým závojem. On u oltáře v elegantním tmavě šedém obleku. Všude okvětní lístky růží, třípatrový dort a všichni naši blízcí, se kterými jsme naše “Ano” chtěli sdílet. Prostě všechno naprosto perfektní.
Kde mám ženicha?
Hostina byla velkolepá. Do pozadí nám hrála živá kapela a všichni se skvěle bavili. Alkohol tekl proudem a jako zpestření večera byl stand-up komik, který svými vtipy o manželství rozesmál naprosto celý sál. Martin byl však výjimkou.
Místo toho, aby seděl s námi u stolu a bavil se, tak se uprostřed vystoupení nenápadně zvedl a odešel se slovy, že mu není dobře a musí jít na chvíli na čerstvý vzduch. Jelikož se celý den choval jaksi zvláštně, uvěřila jsem mu. Celá zábava však skončila asi o hodinu později od jeho odchodu a můj ženich stále nikde. Tak jsem ho šla hledat.
Rychlovka?
Procházela jsem postupně celou budovu. Napadlo mě, že může jít jen o vtip a tak, jak se unáší nevěsta, mi nyní někdo unesl manžela. Už mi zbývalo jen pár místností do konce, když jsem uslyšela dva hlasy a byla jsem si jistá, že jeden z nich je právě Martinův. Vešla jsem do místnosti a v ten moment jsem ztuhla.
Můj pár hodin nový manžel s rozepnutou košilí a kalhotami staženými u kolen stál u stolu, na kterém ležela zcela nahá přítelkyně mého bratra. Vnikal do ní tak vášnivě, až jim přes otřesy stolu chvíli trvalo, než si měl všimli.
Rozvádím se s tebou!
Já stála jako opařená a nezmohla jsem se ani na jediné slovo. Oba dva se začali rychle oblékat a omlouvat se mi, že to byl jen úlet zapříčiněný alkoholem, kterého oba dva měli ten večer hodně, že to ani pro jednoho nic neznamená, a přemlouvali mě, abychom na to všichni zapomněli.
Martin se ke mě přiblížil ve snaze mě obejmout. Neudržela jsem se a dala mu facku. Nevěřil vlastním očím a tak na mě jen zíral. “Rozvádím se s tebou!” dodala jsem a odešla z místnosti.
Všem v sále jsem řekla, co se právě stalo a v ten moment skončila veškerá oslava. Se svým “hodinovým manželem” jsem se pak viděla až o několik měsíců později u soudu. Co jsem fakt ale nečekala, bylo to, že mu doprovod bude dělat jeho “rychlovka”.