Adéla nastoupila na vysokou školu a postupně se seznamovala se svými spolužáky. Bylo jich v ročníku hodně, ale jediný Viktor se jí zalíbil. Problém byl v tom, že měla kluka. Ten však studoval daleko od ní a už nějakou dobu jim to úplně neklapalo. Studovala obor, kde se spolu bavili starší i prváci a bylo jedno, co máte zrovna na sobě. Nikdo nikoho neodsuzoval. Adéla se do Viktora postupně zakoukala. Kdyby věděla co jí čeká, nikdy by ho na rande nezvala.
Kamarád.
Viktor byl ten typ kluka, za kterým můžete jako kamarádka přijít s čímkoli chcete a on vás vyslechne. Navíc byl velmi pohledný. Blonďák s modrýma očima, štíhlý, měl vypracované břicho, ruce a záda. Prostě sen každé vysokoškolačky. Já jsem byla vždy spíše taková tichá voda, břehy mele. Ale kdo mě poznal blíž, už to dopředu tušil. Zkrátka do Viktora jsem se zakoukala ani nevím jak.
Je pravda, že kromě přednášek jsme spolu trávili hromadu času. Ale nebylo to nic divného, jelikož s ním čas trávila spousta holek. Vlastně všude kolem něj byly jen neustále holky a pak jeho dva nejlepší kamarádi ze střední školy. Nepřišlo mi na tom absolutně nic divného. Že bych už měla růžové brýle?
Parťák.
S Viktorem jsme navštěvovali spoustu studentských akcí včetně různých párty. Ale ne jen my dva. Samozřejmě jsme chodili všude jako parta. Ale taková ta nerozlučná parta. Kdo zažil prezenční studium na vysoké, dokáže si to živě představit. Časem jsem si na sobě začala všímat čím dál tím větší náklonosti ke svému idolu. Když jsem ho viděla sedět vedle mojí kamarádky, ozvala se někde vzadu …. žárlivost? To je přece blbost..
Na Viktorovi bylo něco zvláštního a fascinujícího. Na párty se dokázal naprosto odvázat a neměl problém s jakoukoli holkou tančit velice blízko a svůdně. Když to dělal jednou se mnou, připadala jsem si jako ve snu. Ale pak na další den takto tančil i s mou kamarádkou a dokonce s jedním neznámým klukem. Tenkrát jsem se nad tím vůbec nepozastavila.
Omyl.
Věděla jsem, že ho chci. Po třech měsících jsem se rozešla se svým klukem a ještě další dva měsíce jsem se odhodlávala na další krok. Jednou jsme spolu byli sami v knihovně a hledali jsme materiály k zápočtu. Nikde nikdo a já sebrala odvahu. “Viki, víš, nechtěl bys jít…večer..se mnou..ehm na…na rande?” vyšlo ze mě koktavě. Jeho následující slova mě budou pronásledovat ještě dlouho. Podíval se mi do očí a řekl: “Zlatko, ale to přece nejde. Neříkej mi, že jsi to nepoznala?” Jen jsem dál nechápavě zírala. “Já jsem gay…” řekl a nepatrně se usmál.
Jako v tu chvíli jsem se chtěla hanbou propadnou do země a už nikdy nevylézt nahoru. To snad ne. Jak to? Otočila jsem se na patě a šla pryč. Pak mi to začalo pomalu docházet. Aha. Proto se kolem něj motaly neustále tucty holek. Proto jsem nemohla najít lepšího parťáka na povídání a nakupování. Proto měl na oslavě svých narozenin dort s duhou. Začalo to dávat smysl. Všechno. Nevím jestli budu mít ještě odvahu s Viktorem někdy promluvit. Ale jestli to řekne ostatním, tak jsem v háji…