Ačkoli jsme odjakživa zvyklí, že jste prostě buď žena nebo muž, dnes existují desítky pohlaví, ze kterých si můžete vybrat. Ve světě internetu, kdy jsme schopni se spojit s lidmi skoro z celého světa žijeme my i naše děti. A právě děti čím dál víc pochybují o své sexuální orientaci či o tom, jak se skutečně cítí a kdo jsou. Nejistota a experimenty sice k dospívání právem patří, ale ta se ještě umocnila sociální izolací kvůli pandemii. Víte co znamená, že se dítě cítí být nebinární?
Děti byly během pandemie zavřené v podstatě jen doma. Online výuka a zrušené zájmové kroužky je připoutaly k počítačům a na internetu trávily o dost více času než předtím. Mnozí narazili na spoustu zajímavostí ač pravdivých nebo třeba ne. Místo setkávání s kamarády trávily děti čas na počítači a mohli se tam seznámit i s vrstevníky z úplně jiných míst nebo zemí.
„Nedávno přišel náš téměř čtrnáctiletý syn s tvrzením, že je nejspíš gay. Po několika měsících zjistil, že bude spíš femboy neboli kluk, který má dívčí rysy a prezentuje se jako dívka. Chtěl by nosit sukni. Jeho blízká kamarádka o sobě ve stejné době prohlásila, že je lesba. Později změnila názor. Prý je asi nebinární, tedy ani muž, ani žena. Oba tráví spoustu času na sociálních sítích, kde s kamarády řeší právě otázky identity,“ napsala čtenářka, kterou syn vylekal přiznáním, že s nějakým známým z internetu už i probírali možnost osobního setkání.
Dnes děti už vyrůstají se sociálními sítěmi, takže se logicky zajímají o všechny trendy, které hýbou světem a nic jim nesmí uniknout. Natáčí videa na TikTok nebo Youtube, mají Instagram, fotí si selfie, chtějí být neustále online. Jelikož se stále více mluví o různých sexuálních i jiných menšinách, začíná to i dětem v pubertě vrtat hlavou. Co když se i oni cítí jinak?
Máme nad tím jen mávnou rukou a počkat až začnou řešit něco jiného? Je to jen období nebo je to pro děti důležité téma? V poslední době je to přesně to druhé. Děti berou svou identitu velmi vážně a je to pro ně zásadní. Trápí se kvůli tomu už ve dvanácti nebo třinácti letech.
„Zhruba s každým druhým náctiletým klientem se v současné době přinejmenším dotkneme právě tématu pohlavní identity. Narůstá to už několik let, ale v průběhu pandemie to začalo rychle přibývat,“ říká dětská psychoterapeutka Jana Divoká, která působí v Praze a v Brandýse nad Labem. Postupem času řešila čím dál závažnější otázky, včetně transsexuality, která má pro život patrně nejzávažnější dopady.
Právě pandemie odstartovala u mnoha dětí psychické potíže jako jsou úzkosti, sociální fobie nebo sebepoškozování. Poté se přidala válka na Ukrajině což je další pocit nejistoty. Ony to totiž vnímají všechno a často je toho na ně moc. Přesto, že se s psychickými problémy potýká spousta rodin, najít pro děti terapeuta je dnes skoro nemožné.
Díky větší informovanosti si však mohou už náctiletí zvolit jinou cestu a být spokojení mnohem dřív. Nemusí se roky trápit v tom, v čem se necítí dobře. Důležité je také pochopení rodičů, i když je to často dost těžké. Někdy se prostě dívky vnitřně cítí jako muži a naopak. Projevuje se to obvykle už v rané pubertě nebo i dříve. Někteří lidé se ale necítí být ani muži, ani ženami bez ohledu na pohlaví, se kterým se narodili. Vžilo se pro ně označení nebinární.
Největší zásah je ale rozhodně tranzice, tedy změna pohlaví ať už hormonální nebo operativní. V Česku je ke změně pohlaví nutné splnit řadu podmínek, především dosažení 18 let s výjimkou, kdy s hormonální terapií či operativním řešením souhlasí rodiče. Dosáhnout úřední změny pohlaví je u nás možné jen po znemožnění reprodukce, kdy se ženám odstraní děloha s vaječníky a mužům varlata. To je však v rozporu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, které v rámci Evropské unie neuznávají spolu s ČR jen Lotyšsko a Rumunsko.
Čerpali jsme novinky.cz