Umět číst v lidech se učíme celý život. Nikdo samozřejmě nechce být oklamán nebo napálen. Rozpoznání lhaní od pravdomluvnosti vás může posunout kupředu v osobním i profesním životě!
1. Nedostatek očního kontaktu.
Ne každý se umí někomu dívat do očí a přitom lhát. Ne nadarmo se říká, že v očích je pravda.
2. Dlouhé, podrobné a bezchybné příběhy.
Naprosto dokonalý příběh vypovídá o tom, že byl připraven, promyšlen a natrénován.
3. Nemožnost zopakovat zásadní informace.
V okamžiku, kdy si lhář myslí, že to má za sebou, svou historku zapomene. Pokud se tedy zeptáme znovu, není schopen zopakovat ani zásadní fakta.
4. Zvýšený tón hlasu.
Při stresu, který lež nositeli přináší, se napnou hlasivky, což má za následek zvýšený tón a mnohdy i hlasitost.
5. Křivý úsměv.
Křivý úsměv vypadá rozhodně jinak než neupřímný. Při lži musí být vynucen, proto je velmi divný a falešný.
6. Špatná artikulace.
Mnozí lháři mají pocit, že když zamumlají, tak vlastně ani nelžou. Pozor tedy na polykání slov a mumlání!
7. Zmenšené zorničky.
Zmenšené zorničky prozrazují vnitřní nepokoj, napětí. Může se jednat o strach, bolest, ale hlavně lež.
8. Distancování.
Každý lhář podvědomě ví, že lež je špatná. A proto, ten kdo lže, používá méně osobních zájmen jako: ,,já, mě, moje…” a také vynechává jména, aby uchránil kromě sebe i toho, o kom lže.
9. Místo silného příběhu jen silná hesla.
„Upřímně, narovinu, Bůh je mi svědkem, přeci bych nelhal…“
10. Slova úmyslně snižující situaci.
Se slovy ,,jen a pouze” lze uspět možná tak v prodeji. (Zaplatíte jen 500 Kč!) Nikoli však v mezilidských vztazích.
